TÉMA MESIACA Autor : Pavel Skořepa
Kořen
Pomalu se valící hustá šedá mračna ubírala z oblohy světlo už tak krátkému zimnímu dni . Šumění větru , prohánějícímu se větvemi stromů a keři , sekundovalo zvukům prošlapávaného sněhu .
„ Co to jako má bejt ?!“ „ Co myslíš ?“
„ Tenhle kříž , přece !“ Zvuk kroků se zastavil , aby se ozvaly dva podrážděné hlasy . „ Jsem zmrzlá jako sobolí hovno a tady kolem toho kříže už jsme určitě procházeli !“
„ Nemyslím si . Hanko , víš ty kolik takových křížů tady všude kolem stojí ?“
„ Jakube , vůbec na mě nezkoušej takovéhle argumenty ! Snad ještě poznám jeden kříž od druhého . Spíš přiznej , že jsme se ztratili !“ Zvedla varovně prst . „ A tos říkal : Znám to tu jako své boty ! Co jsem se tady nachodil !“
„ Mohli jsme špatně odbočit , ovšem …“ „ Ty si špatně odboč …“
„ Sakra ! Nepřerušuj mě , Hano !“ Dal také průchod rozčilení a jeho zlostný výraz ji donutil mlčet . „ Mohli jsme špatně odbočit , ovšem jak vysvětlíš , že tu nejsou ve sněhu naše stopy ? Když už jsme tudy , jak ty říkáš , šli ! No ?! To mi řekni , ty chytrá . Pokud jsem si všiml , tak po celou dobu , co tu jsme , ještě nesněžilo .“ Významně nadzvedl obočí a roztáhl paže .
Následnou ženinu reakci nečekal . Ta prudce vyrazila proti němu a vší silou napřažených rukou jej udeřila do hrudi . Muž neudržel rovnováhu , nohy mu podklouzly a při pádu narazil zátylkem přímo na hranu kamenného podstavce kříže . Následně se bezvládně svezl na zem , kde zůstal ležet bez známky života . Horká krev vytékající z rány na hlavě se okamžitě začala vpíjet do bělostného sněhu a způsobovala jeho tání .
Než z utrpěného šoku svého afektovaného činu ztratila vědomí , padl její pohled na trs vyrůstající u paty zakrváceného podstavce , spíše rudých než bílých sněženek . Následně jí vše zahalila sladká temnota nevědomí .
…
„ Vypadá to , že brzy začne sněžit .“ Zahleděl se do tmavých mraků nad hlavou . „ Jseš snad nějakej křovák , nebo co ?“ ozvala se chichotavá odpověď . „ Pochybuji , že nějaký křovák vůbec ví , co je to sníh ,“ zasmál se i on a oba se zastavili . „ Víš , jak jsem to myslela . Jako že dokážeš vycítit vodu !“ Plácla ho po zádech . „ Třebas zmrzlou .“
8