„ Au !“ Nakrčil ramena . „ Co mě mlátíš ?! A ne , stačí se jen podívat na oblohu .“ Chtěl udělat rozvláčné gesto , kterým by obkreslil celou nebeskou klenbu , avšak v průběhu pohybu se zarazil . „ Hele , nepřijde ti ten kříž nějaký povědomý ? Jako bychom už kolem něj jednou šli .“
Žena se zamyšleně zahleděla na starý litinový kříž stojící na masivním kamenném podstavci . „ Myslíš ? Vždyť kříž jako kříž . A sám jsi mi říkal , že jich tu je kolem plno .“
„ To jsem ti říkal ? Je to možné . Každopádně , když půjdeme tady dál , dojdeme na jeden krásný palouček , kde bys mohla najít ty svoje sněženky .“ Významně se jí zahleděl do očí , aby dodal důraz následujícím slovům . „ Ale musíme opatrně , protože ta stezka vede podél srázu starého zarostlého lomu . Takže se radši drž blízko mě , rozumíš ?“
„ Ale to víš , že jo , ty strašpytle jeden můj .“ Přivinula se k němu a zlehka se svými rty dotkla těch jeho . „ A pojď už , Kubo , nebo mi tady umrzne zadek !“
„ No dobře , i když víš moc dobře , Hanko , že já si tenhle výlet nevymyslel ,“ zasmál se a plácl ji po , i přes silnou zimní bundu , vystupujícím oblém zadečku . „ To máš za to a teď jdeme !“
Kříž nechali při odchodu za sebou , když se z oblohy začaly snášet první velké vločky sněhu a svou hustotou způsobovaly bílou tmu .
„ Vidíš , je prd vidět , tak pomalu a opatrně !“ Uchopil její ruku a upravil rychlost své chůze s její . Ani si přes hustou clonu nevšimli , že od zmíněného srázu je dělí již jen několik málo kroků . Muž se stihl na poslední chvíli zarazit na jeho okraji , ovšem žena nic netušíc , slepě věříc jeho vedení , udělala ještě krok navíc , čímž do něj vrazila .
Ozvalo se pouze tiché překvapené heknutí , než začal padat ze srázu , a její ruku instinktivně odmítl pustit , takže ženu stáhl s sebou . Poté se už jen ozvalo tupé žuchnutí dopadu jejich těl na ostré kameny na dně .
…
„ Mám takový divný , ale opravdu divný pocit , že už jsme tudy museli jít !“
„ Nejsou tady ničí stopy , tak jak by to bylo možné ? A navíc nesněží , i když asi brzo začne .“ Rozhlédli se oba po okolní scenérii a chvíli ji mlčky pozorovali .
„ No nevím , je to takové to deja vu . Nedokážu to pořádně vysvětlit , ale jako bych ten kříž už viděla !“ trvala na svém žena a navztekaně začala rozhazovat rukama . „ Vždyť jsi mi říkal , že to tu znáš . Tak proč mám pocit , že chodíme pořád dokolečka ?!“
„ Jak pořád ? Znám to tu , tedy aspoň jsem znával . Roky jsem tu nebyl , ale napadlo mě to jako dokonalé místo pro tvoje hledání prvních jarních sněženek .“ Omluvně pokrčil rameny a otočil se zpět ke kříži . „ Snad tady Ježíš promine , když vypustím obsah svého měchýře .“ Přistoupil co nejblíž ke kamennému podstavci a začal si rozepínat poklopec .
„ No Jakube ?! To jako vážně chceš čůrat přímo na ten kříž ?! Že já s tebou vůbec někam šla !“ Naštvaně zakroutila hlavou .
„ A co , je to lidský a není to vždycky “ odpověděl muž s úlevným vydechnutím při první žluté krůpěji tekoucí na opracovaný kámen a prohnul se v zádech . Po chvilce zapéroval na patách , zachvěl se a
9