Vše přehlušily série střelných dávek z několika směrů a vše najednou ztichlo.
Jen doznívaly bublavě tekoucí zvuky a další tříštěného skla.
Probudil se doma na koberci.
První myšlenka byla: „Škoda, že jsem na tom večírku nebyl!“
Ani nevěděl, jaké to bylo jeho velké štěstí.
Poslední sklenička
„Dáme ještě jednu a vyrazíme.“
„Tak dobře, ale poslední! Už jsme tam měli dávno být!“
„To víš, že jo.“
Nalil a zamračil se na zbytek tekutiny v láhvi.
Napili se.
„To už tu přece nenecháme.“
„Ukaž, to víš, že ne. Tak nalej.“
Přiťukli.
„A víš co? Nemáš tam ještě něco, ať nekulháme?“
„Samozřejmě, že mám!“ zazářila mu očka.
Automaticky sáhl po další načaté láhvi, odšrouboval a nalil.
Přiťukli si a rychle se napili.
Najednou oba překvapením vytřeštili oči.
Nemohli popadnout dech.
Skáceli se vzorně pod stůl.
Ústy jim vytékala krvavá břečka.
Měl dát tu láhev s kyselinou jinam.
Slavnostní večeře
„Už je vše nachystáno?“
„Ano.“
„Prostírání a příbory?“
„Ano.“
10