Trust rozhovor minus 19 a tam plus 38. Vystoupili jsme na letištní ploše a stáli jsme tam asi hodinu, protože byl uvítací ceremoniál. Na té ploše bylo hodně horko. Teď tam stojíte v pozoru, černý oblek, upnutá kravata. Nečekejte, že by státní návštěva mohla v někom vzbudit libé pocity.
Trust rozhovor minus 19 a tam plus 38. Vystoupili jsme na letištní ploše a stáli jsme tam asi hodinu, protože byl uvítací ceremoniál. Na té ploše bylo hodně horko. Teď tam stojíte v pozoru, černý oblek, upnutá kravata. Nečekejte, že by státní návštěva mohla v někom vzbudit libé pocity.
Rozhovor vzniká pro magazín zabývající se investicemi. Co považujete vy za svoji nejlepší životní investici? Bezpochyby asi největší investicí by měly být naše děti. U mě se to povedlo. Můj syn je filmový režisér, má Českého lva za nejlepší film. Dcera je filmová producentka, teď natočila Anthropoid s Jamiem Dornanem. Největší radost mám ze svojí vnučky, která mi je navíc hrozně podobná, má úplně stejné vlastnosti a já se v ní poznávám. Ale jinak mě ohledně investic nic mimořádného nenapadá.
Staráte se o své finance? Investujete? Moje neschopnost cokoli spočítat se vztahuje i na peníze, jsem v tomto směru velký naivista, takže musím mít finančního poradce, který mi říká, co mám s penězi udělat, a já to udělám. Začínali jsme spolu docela zajímavě. To jsem byl ještě na Hradě, kde jsem bral 15 tisíc hrubého až do poloviny 90. let. Přišel za mnou, že bych měl peníze investovat. Říkal jsem mu, co můžu z těch peněz odložit stranou, když živím rodinu, ale nakonec jsem po pětistovce ušetřil 3000 korun, které jsem mu dal. To byla pětina mého platu. Za půl roku přišel, že fond zkrachoval a o peníze jsem přišel. A představte si, že mě i přes to přesvědčil, abych mu dal další peníze. Já jsem mu je dal a od té doby to klape.
Co vás čeká v nejbližší době? Čeká mě natáčení CD ke knížce Dědečku, už jsem školačka. Na podzim tato kniha vychází, to mě moc těší, protože udělám radost dalším lidem, kteří mi na besedách říkají, že mají obě knížky a ptají se po třetí, protože dítě už chodí do školy. Píšu také další knihu. A myslím na to, že bych chtěl napsat ještě jednu pořádnou, velkou knihu, která se bude jmenovat Etiketa, a v ní bude vše. Také stále přemýšlím nad tím, že to nemůžu dělat věčně. Kolikrát se mě lidé ptají, kdo bude mým nástupcem, kdo bude po mně Mr. Etiketa. Lidé patrně očekávají, že jim oficiálně představím konkrétní osobu, která bude mým nástupcem. Lidé potřebují personifikaci, aby si tu věc s někým ztotožnili. Nějaký symbol. Já ale nebudu vychovávat svého nástupce, to ani nejde. To si musí každý odpracovat svou činností, ať už publikační, nebo veřejnou. Mám výhodu v tom, že lidé vědí, že to, co jim radím, jsem opravdu sám prožil. Že jsem opravdu večeřel s britskou královnou či španělským králem. Lidé to respektují a to je právě možná ten důvod, proč se zrovna mně daří být v oboru etikety úspěšným.
Bezpochyby asi největší investicí by měly být naše děti. U mě se to povedlo.
Jaroslav Špaček může při své publikační činnosti čerpat z nepřeberného množství nezvyklých situací, do kterých se za svůj profesní život dostal.
„
Trust Magazín 10 / 2016 19