sko, Nizozemí a d.). Ukrajinské vedení nedokázalo – či možná ani
nechtělo – kanály dezerce kapitálu ze země uzavřít.“
Celková suma zahraničního kapitálu sice není zanedbatelná. Letos
v říjnu činila přes 56 miliard dolarů – při HDP země ve výši 176 mld.
USD. Plných 55,2 % z nich se však obrací ve finanční, obchodní a
realitní sféře. Tedy „oborech, které hodnoty netvoří, ale jen přerozdělují“.
O „high-tech“ byl zájem jen v 90. letech. Dokud se daly „skupovat za
hubičku jen špičkové technologie“ („vzniklé ještě za sovětských
časů“), aniž se „kvůli nim musel koupit celý podnik“.
Později – dvojnásob po vstupu země do Světové obchodní
organizace (WTO) - se „zájem o investice do průmyslových
podniků markantně snížil“. Většina celních bariér musela být výrazně zredukována. Na „Ukrajinu je výhodnější
dodávat produkci z konkurenceschopnějších zemí, než
vyvážet kapitál, nezbytný k její výrobě na Ukrajině“.
Statistika, vyčíslující zahraniční investice, navíc už dávno není jen o skutečných transferech. „Stále víc jde o reinvestice výnosů, které už zahraniční investoři z Ukrajiny
inkasovali“.
Podíl vnějších zdrojů v základním kapitálu ukrajinských
bank vzrostl z 19,5 % v roce 2006 na loňských 41,9 %. Ze všech
176 bank jsou akcionáři 53 (z toho 20 s obchodním podílem přes 90
%). Čelo teritoriálního žebříčku – figuruje v něm 26 zemí - vede Rusko
(19 %), násl