Jaké jsi měla pocity v den odjezdu a jak si zvládla loučení? Měli rodiče
strach, pustit tě samotnou do světa?
V den odjezdu jsem měla od rána stažený žaludek a neustále se mi třásly
ruce. Neustále jsem přemýšlela, jestli mám všechno sbaleno a i představa 24
hodinové cesty autobusem, která mě čekala, byla stresující. Loučení s rodiči
bylo velmi emotivní, ani jsem to takové nečekala, ale chápala jsem jejich
obavy, když pouštěli do světa samotnou sedmnáctiletou holku.
Jaká byla cesta? Vyzvedla tě tvá hostující rodina?
Asi bych nejmenovala konkrétní příklady, ale cesta neprobíhala úplně podle
mých představ. Nicméně, zvládnout jsem ji musela. Po náročné a probdělé
noci v autobuse a dvou hraničních kontrolách jsem krátce před polednem
dorazila do Londýna a čekal mě nadlidský úkol – dostat se do hostitelské
rodiny. Moje hostitelská rodina mi totiž před odjezdem pouze poslala stručné
pokyny, jak se k nim dostanu. Musela jsem tedy najít stanici metra, zakoupit si
Oystercard, což je kartička na městskou dopravu v Londýně, na kterou si
vkládáte peníze, které se vám za každou jízdu odečítají. Poté jsem musela
nasednout na správnou linku metra a dostat se na adresu rodiny. Sice jsem
cestou dvakrát zabloudila a musela jsem se párkrát zeptat na cestu, ale
úspěšně jsem všechno zvládla.
Jak si se zabydlela u nové
rodiny? Mají moc odlišná
pravidla v domácnosti než u
nás?
Po mém příjezdu mi paní
Kristina, u které jsem bydlela,
hned ukázala celý dům a
seznámila mě s určitými
pravidly v jejím domě, která se
nijak zvlášť nelišila od těch
našich. Jelikož to bylo hned
po příjezdu, tak jsem z toho
byla taková nesvá, protože to
bylo hodně informací
najednou a navíc anglicky.
Kamarádům a rodině jsem
psala se slzami v očích, že to
tam nezvládnu a že chci jet
domů. Naštěstí to byl jen
chvilkový pocit a už od
druhého dne jsem si svůj
pobyt začala užívat.