MÍŠA V LONDÝNĚ
Naše škola již několik let spolupracuje s Nadací Klausových, která poskytuje
možnost studentům vycestovat do zahraničí studovat tam cizí jazyk. I letos
byly z naší školy vybráni 4 studenti a jednoho z nich jsem se na tuto cestu
zeptala.
V půlce července jsi odcestovala sama na dva týdny do Londýna s touto
nadací. Mohla bys popsat tvé pocity, když tě vybrali? Jak to všechno začalo?
Měla si strach jet sama takhle daleko? Co všechno si musela před cestou
zařídit a zjistit si k tvému pobytu?
Celé to začalo tím, že jednoho dne přišla naše angličtinářka do hodiny a
seznámila nás s Nadací Václava a Livie Klausových. Všechny nás moc
podporovala, že kdo má tu možnost, ať si pošleme přihlášku. Zeptala jsem se
doma rodičů, společně jsme to probrali a pak už s jejich pomocí a s pomocí
paní učitelky jsem poslala přihlášku. Pak už stačilo jen čekat. Zhruba po měsíci
mi přišel e-mail. S bušícím srdcem jsem e-mail otevřela a začala číst první
řádky. „S radostí vám sděluji rozhodnutí správní rady, že jste byla vybrána na
kurz angličtiny v Londýně,“ tak zněla druhá věta. Měla jsem slzy v očích. První
pocity byly pocity radosti a štěstí, ale minutu poté se dostavily velké obavy.
Já? A sama v Londýně? A ještě k tomu na dva týdny? Pořád mi tak nějak
nedocházelo, jaké mám štěstí a že je to obrovská příležitost, takže obavy byly
opravdu velké.
Před samotnou cestou
mě čekalo různé
papírování, např.
podpis darovací
smlouvy, různé
formuláře do školy, plná
moc atd. Díky milému a
ochotnému přístupu ze
strany Nadačního
fondu Václava a Livie
Klausových a
společnosti Jazyky
v zahraničí všechno
probíhalo rychle,
hladce a vždy jsem
dostala bleskovou
odpověď na mé
případné dotazy.