PRCHAVÁ LÁSKA
Láska začíná jako bouře. Všechno se rychle a nečekaně nahrne, až se
zalekneme vší té chtíče. Nedokážeme ani zpozorovat jakým způsobem se náš
život otočí. Vše ztratilo smysl a pouze na naši lásku upíráme svou mysl. Jen co
se ráno probudíme, hned nám bije srdce a hned co večer ulehneme do
našich lůžek, zaplní nás myšlenky a představy na náš důvod společenské
nepřítomnosti. Jsme jako v bublině, jež nás omývá omámivým pocitem jako
nějaká návyková látka.
Bohužel vše kolem nás jen prochází. Ani malé „dobrý den“
nedokážeme pronést důležitým událostem v našem životě. Ztrácíme se
v hloubi nekonečných fiktivních skutečností, o nichž nevíme, že nás jaksi
zaslepují, ale díky jejich síle stále považujeme pocit nárazové lásky slastným.
Než přijde jediný okamžik. Bod, kdy se naše vědomí sejde vstříc společně se
zklamáním. Stahují se mračna, ze kterých se nebouří, nýbrž pouze jen prší a
kapky deště smývají ty krásné představy o perfektním souladu duší a citů.
Nedokážeme se již zbavit nutkání hledat chyby, které nejspíše ani neexistují.
E. Žáková, 2. B