JAK MLADÍ LIDÉ VNÍMAJÍ STÁŘÍ
Stáří je (bohužel) nevyhnutelná životní etapa, které se většina z nás bojí. Zdá se,
že jediná výhoda stáří je to, že nemusíme chodit do práce a stejně dostaneme
zaplaceno.
Lidé vnímají seniory různě. Někteří je berou jako přítěž a někteří je obdivují
s respektem a vnímají je jako možnost k obohacení. Díky tomu, že si své už zažili,
se od nich můžeme dozvědět něco víc, mohou nám předat zkušenosti, které
oni sbírali celý život. Já mám ke starým lidem respekt, ale nechci být jednou z
nich. Staří lidé si podle mě svůj život už odžili. Prožili to, co nás ještě čeká.
Všechno to úsilí, které vynakládáme na dokončení studií a vybudování
úspěšných kariér, nám bude ve stáří k ničemu – ovlivní už jen výši našeho
důchodu. Už všem bude jedno, jestli jste byl automechanik nebo lékař.
Všechno jako by to bylo zbytečné. A pokud nezůstaneme sami nebo
neskončíme s Alzheimerem, naše životní příběhy už můžeme jen vyprávět svým
vnoučatům.
Budeme litovat, že jsme více nežili?
Za mě je mládí lepší. Nejsme omezeni zdravím, jsme na vrcholu fyzických sil a
máme hodně možností. S mládím ale taky přichází stres, snahy o kvalitní život a
vybudování rodiny. Mládí i stáří s sebou nese výhody i nevýhody. To, co teď
děláme má vliv na to, v jakém stavu budeme za několik let. Být mladý je super,
ale nese to velkou zodpovědnost.
Když nad tím přemýšlím, neexistuje hranice, do kdy jsme mladí a kdy se
stáváme starými. Stáří není určitý věk. Vnímáme ho podle toho, kolik je nám v
současnosti. Když jsme byli v 1. třídě, byli pro nás neuvěřitelně stáří deváťáci.
Dívali jsme se na ně s respektem (možná přes prsty) a obcházeli je obloukem.
Jakmile jsme i my byli deváťáci, staří pro nás byli ti na hranici dospělosti. A stejně
jako jsou pro nás teď staří naši rodiče, jsme i my staří například pro děti ve školce.
Čím více stárneme my, tím se nám mění názor na to, kdo je doopravdy starý.
Podle mě jsme staří celý život. Důležité je ale to, kdo posuzuje.
Když to vezmeme z té druhé strany, určitě mi dáte za pravdu, že jako malí jsme
si přáli být starší a teď bychom dali cokoliv, abychom mohli znovu prožít
bezstarostné dětství. Často si taky musíme vyslechnout monology od našich
prarodičů ohledně zkažené mladé generaci nebo o věcech, které za jejich
mládí neexistovaly. Možná i to je jeden z důvodů, proč nás stáří svým způsobem
otravuje.
Uvědomme si ale, že jednou budeme staří i my. Proto si i přes zmíněné
nepříjemné situace a představy stáří važme, protože i pro nás může být velmi
poučné.
M. Zvonková, 1. A