CO JSME SI MYSLELI,
KDYŽ JSME BYLI DĚTI...
Na téma dětství nás bezpochyby napadne spousta zábavných (a ano, někdy
trapných) historek, kvůli kterým se tak často stáváme terčem posměchu na
rodinných oslavách, kde se bezúspěšně snažíme obhájit tím, že jsme byli malí.
Některým z nás učitelé, nebo dokonce rodiče často připomínají, že děti stále
ještě jsme. Většinou nás to asi urazí, občas si ale každý z nás přeje, aby jeho
jedinou starostí v životě bylo to, s jakou hračkou si dneska bude ve školce hrát.
Tehdy jsme všechno vnímali jinak a naše představivost neznala mezí. Když jsme
se pak dozvěděli, že něco není tak, jak jsme si mysleli, pěkně to s námi otřáslo.
A k tomu jsme sklidili výsměch rodičů. Někdy. V opačném případě nám pravda
zůstala dlouho skryta a rodiče toho hojně využívali (čerti, Ježíšek,…).
Rozhodla jsem se teda zeptat kamarádů, sourozenců, spolužáků a rodičů na
to, co jsme si mysleli a čemu jsme věřili jako malé děti. Doufám, že se u toho
budete bavit stejně jako já, když jsem to zjišťovala.
Když jsem byl/a malý/á, tak jsem si myslel/a, že:
o Jezením mrkve nebo díváním se na mrkev si zlepším zrak a po špenátu mi
narostou svaly.
o Z kouře stoupajícího z komínů se tvoří mraky.
o Rozsvítit světlo v autě za jízdy je nelegální.
o Když nám vleze do ucha škvor, prohryže se nám až do hlavy a sní nám
mozek.
o Děti nosí čáp nebo se kupují v obchodě.
o Babička je prostě babička. Jakmile jsem zjistila, že je to taky mamka a
dokonce tátova, byl to docela solidní šok.
o Do filmů ve kterých někoho zabijí, se vybírají dobrovolníci, kteří chtějí umřít.
o Princezna je povolání (Moje. Budoucí!)