VÁNOČNÍ PŘÍMĚŘÍ
Běžel prosinec roku 1914 a v Evropě už několik měsíců probíhala krutá válka,
která si v té době vyžádala už půl milionu obětí, a její konec byl v nedohlednu.
Přesto se na západní frontě o Vánocích tohoto roku se stalo něco unikátního.
Alespoň na několik radostných hodin utichly zvuky zbraní a přestalo se bojovat.
Formální příměří bylo navrženo samotným papežem Benediktem XV. již tři týdny
před Vánocemi. Podle velících štábů by vojáci po kontaktu s nepřítelem mohli
začít uvažovat stylem „žij a nech žit“, což uvažovali jako obrovskou zátěž pro
morálku. Jakmile totiž začnou vojáci takto uvažovat, je těžké je přinutit znovu
k boji. Velitelé tedy měli nařízeno zabránit jakémukoliv přátelskému chování
k nepříteli.
Přes veškerou snahu zabránit příměří se ale o Vánocích začala z německých
zákopů ozývat slavná melodie písně Stille Nacht (Tichá noc). Britští vojáci se
k německým připojili a začali zpívat anglickou verzi písně. Němci si přinesli na
oblast předních zákopů různé ozdoby, například stromky. Obě strany buď na
Štědrý den večer, nebo následující ráno váhavě začaly vycházet ze svých
zákopů a společně se setkaly. Vojáci zjistili, že nepřítel není žádné zlo, ale stejní
lidé, jako na jejich straně zákopu. Povídali si, vyměňovali si dárky. Němci
vyměnili drážďanskou štólu a párky za britskou marmeládu nebo whisky. Také
se odehrálo několik fotbalových zápasů. Podle deníků porazil 133. Královský
saský regiment Skoty 3:2. Robert Graves z britské strany výsledek potvrzuje,
dodává však, že to bylo jen proto, že reverend Jolly, který byl rozhodčím
zápasu, "prokázal příliš moc křesťanské dobroty" a nechal skórovat Němce, i
když byl v jasném ofsajdu. I tady se potvrdilo známé pravidlo, že dvaadvacet
chlapů se devadesát minut honí za míčem a nakonec vždycky vyhrají Němci.
Nálada míru a přátelství nebyla sdílena všude. Příměří Francouzů a Belgičanů
s Němci byla ojedinělá, protože Němci se nacházeli na jejich okupovaném
území. Na východní frontě se také žádná větší příměří nekonala, protože obě
strany slavily díky rozdílnému kalendáři Vánoce jindy. Roku 1915 se už žádné
příměří neopakovalo. Ti stejní muži se v té době zabíjeli navzájem vražedným
plynem.
Přesto je Vánoční příměří roku 1914 jedinečnou a nádhernou ukázkou lidskosti
v neuvěřitelně kruté válce plné zoufalství.
L. Trčka, 3.B