ale ukáže kříž, předpovídalo to nějaké neštěstí, přinejhorším smrt. Další takovou
„vizionářskou“ tradicí bylo házení střevíčkem. Dívka za sebe měla hodit
střevícem, a pokud špička směřovala ven ze dveří, měla by se do roku vdát.
Pokud ale střevíc hodila směrem do chalupy, ještě si na ženicha asi chvílí
počká.
Štědrou večeři nejprve dostávala lesní zvěř ve společných krmelcích a také
dobytek. Až potom zasedla rodina ke stolu, zpívala si koledy, a v některých
rodinách započala večeře společnou modlitbou a vánočním oplatkem
s medem. Potom si po celodenním hladovění pochutnali na kyselici, a
samozřejmě nesměl chybět, tak jako i nám, kapr s bramborovým salátem. A až
Ježíšek zazvonil na zvonek, seběhli se všichni ke stromečku, aby si rozdali dárky.
Darované věci byli často už použité po jiných příslušnících rodiny, málokdy se
dostávaly dárky úplně nové, a když už ano, byla to třeba hezká knížka, šály,
panenky, nebo třeba kolo a brusle.
Ať už jsme ale v jakémkoli věku, a jak moc nadáváme na to, jak jsme po
Vánocích švorc, stejně tento den chceme prožít, jak nejlépe to jde, přece je to
jenom jednou za rok. Veselé Vánoce!
M. Kojecká, 3.B