uslyší „Hele tak to jste
vopravdu
dobří!“
nebo „Tož to by mňa
nikdy
nenapadlo,
obdivuju vás, že ste sa
na to dali“, dodá to
další energii, motivaci
a
odhodlání
pokračovat dál. A
taky dobrou motivací
bylo to, že každým
krokem jsme byli blíž
k domovu – prostě
jsme šli domů.
7. Co ti tato cesta
přinesla a jak bys ji
celkově
zhodnotil?
Jedna z věcí, co si
odnáším je opravdu
často zmiňovaná a
zároveň opomíjená
krása
naší
české
země.
A
taky
různorodost!
Že
několik metrů od kraje
Prahy už jsou lesy a
louky skoro jako u nás,
úplně rozdílná příroda
je
v Posázaví,
Vysočině, v hornatém
Moravském
krasu,
v ploché jižní Moravě
a u nás. A co víc? Že i
hned vedle hlučné D1
může být příroda jako
z obrázku.
8. Podnikl bys něco
takového znovu nebo
tě
tato
zkušenost
odradila od nových
výzev?
Rozhodně
neodradila,
spíše
naopak. Určitě chci
ještě někdy něco
takového
podniknout, už jsme
zvažovali
například
cestu z Bratislavy, ale
to
je
ještě
ve
hvězdách.
Každopádně
však
doporučuju
něco
takového všem, kdo
mají
rádi
dobrodružství,
stanování, turistiku a
podobně.
Je
to
zážitek na celý život.
Zpočátku
to
zní
nereálně a složitě,
avšak nejtěžší na tom
všem je se odhodlat a
prostě vyjít. Dá to
člověku hrozně moc.
A též skvělý pocit je,
když teď jezdím do
Brna a během cesty si
říkám „Jéé, tudy jsme
šli! … A tady jsme
spali! … A tady
odpočívali
se
zmrzlinou
v ruce!“