reportáže i do zpráv . K tomu jsem pak moderovala pořad Před půlnocí nebo Dobré ráno . Dostala jsem se také k psaní scénářů a režii dokumentů Náš venkov . Práce to byla opravdu pestrá . A taky největší praxe . Všechno jsem se učila od zkušenějších kolegů a v terénu . Žurnalistiku jsem nestudovala . Žádný handicap jsem ale necítila . Myslím si , že je důležité , aby člověk tuhle práci chtěl dělat a měl nasazení . Každopádně studium češtiny na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity mi určitě při psaní pomohlo .
• Dá se říci , že nějakým |
způsobem |
vděčíte |
i |
gymnáziu |
|
ve |
Valašských |
|
|
Kloboukách , |
na |
kterém |
jste |
také |
studovala ? Určitě ! |
Právě |
na |
Gymnáziu ve Valašských |
Kloboukách jsem se naučila psát i přemýšlet o literatuře . Výborně mě k tomu vedl můj češtinář Jirka Ročák . Tímto ho zdravímJ Jezdili jsme i na výtvarné plenéry , kde se vytvořila výborná parta lidí . Právě tady jsem si dost rozšiřovala obzory . To byl důležitý základ .
• Jak takové reportáže probíhají ? Je pravda , že reportéři si je tvoří sami , musí si zjistit sami také určité informace o tématu , o kterém poté dělají rozhovory apod .? Dobrý novinář musí mít přehled a měl by přicházet s vlastními tématy . Redaktor pořád s někým telefonuje , chodí na schůzky , ptá se . Tohle je vlastně ta nejtěžší část . Jsou i dny , kdy člověk nic nevymyslí . My každé ráno na poradě prezentujeme svoje návrhy a s vedením o nich diskutujeme . Pak nám je schválí , nebo ne . Je to o debatě , nikdo nám nic nevnucuje a neovlivňuje nás . Všechno si domlouváme . Třeba dvou minutová reportáž vzniká i dva dny . Od schvalování , domlouvání , přemlouvání lidí , natáčení , psaní scénáře , až po střih . Pak jsou dny , kdy se děje hodně aktuálních věcí jako volby nebo povodně . To býváme nasazení podle potřeby .
• O jaké tématice nejčastěji hovoříte ? Já se v posledních letech zaměřuji na sociální tématiku , zdravotnictví nebo menšiny . Před osmi lety jsem přešla z brněnské redakce ČT do Prahy na Kavčí hory . Momentálně jsem v domácí redakci ČT . Tady jsem se našla v tomto oboru . Začalo to proti romskými demonstracemi , kde jsem se chtěla ponořit do problému hlouběji . Často se snažím hledat celospolečenský přesah , který by se mohl podařit vyřešit . Klíčová byla třeba reportáž o dětech , které nechodí do jídelny , protože rodiče nemají peníze . Po odvysílání dětem začaly pomáhat organizace i ministerstva . Nedávno jsem řešila problém , kdy v některých případech nemocnice nehradí lidem s rakovinou účinnou biologickou léčbu . A co mě hodně bavilo , byl dokument o Wintonových dětech . Teď