Můj nejmladší bráška se narodil s touhle diagnózou, jmenuje se Petr a již devátým rokem nám dělá radost. Když se narodil, tak mi bylo devět, takže jsem byla ještě relativně malé dítě. Dodnes si přesně pamatuji ten den, kdy jsem se o jeho diagnóze dozvěděla. Nedokázala jsem ani úplně pochopit, co přesně to znamená. Jako dítě jsem uvažovala, že kolem sebe mám lidi a všichni jsou celkem stejní. Proto mi vůbec nedávalo smysl, že můj bráška je v něčem jiný. A hlavně, proč jako? Maminka mi jednoduše vysvětlila, že bude stejně krásný jako já, akorát v některých věcech trochu odlišný.
A když se na to teď zpětně dívám, je to přesně tak, jak říkala. Je to jedno z nejkrásnějších stvoření, které mám poblíž sebe. Je to slunce našich dní a nenahraditelný dobíječ baterek.
( Až na to, že mě ze všech sourozenců nejméně poslouchá, má ze mě srandu a rád za mnou chodí s tím, co potřebuje. Moc dobře totiž ví, že já vždy nakonec ustoupím a pokusím se vyhovět tomu, co si právě přeje.) Tyto děti možná nemají tolik inteligence jako většina z nás, nebo nikdy nebudou vrcholovými sportovci, či dobrými řečníky. Ale i vy ze své životní praxe jistě víte, že tohle často není vůbec podstatné. Lidé s Downovým syndromem jsou obdařeni výjimečnou empatií, radostí a láskou.
Jsou to právě věci, které nám často v tom našem „ normálním“ světě chybí a zapomínáme na ně. Oni jimi žijí pořád a dokážou je předávat vždy a všem. Mají dar stmelovat. V tom je jejich nenahraditelné kouzlo, a proto i takoví lidé mají tady své důležité místo. Jsou našimi „ andělíčky“ na zemi. Žijí ve svém vlastním světě a ten je až po okraj naplněn pohodou. Nestresují se věcmi, které obnáší náš praktický život a v momentě, kdy pocítí, že my se necítíme v pořádku, dokážou nás svou láskou vrátit opět na zem a darovat nám kousek jejich vzácné pohody.
A proč o tom vůbec píši? Tyhle krásné bytosti můžete právě 21. března podpořit tím, že si dáte každou ponožku jinou. Proč každou ponožku jinou?
Světový den Downova syndromu má tradiční symbol – nesourodý pár ponožek, který ukazuje příčinu tohoto celoživotního onemocnění – poruchu chromozomu ve tvaru písmene X.
„ Jednadvacátý chromozom je ztrojený, proto jednadvacátého třetí. Ponožky, když se dají patami k sobě, tak nám utvoří takové iksko,“ vysvětluje Jiří Kupka, ředitel Základní a Praktické školy v Opavě, která akci pořádala.
Takže připravte ponožky a nebojte se pohody. ☺ H. Martinková, 3. G