„ pohlazení na duši “
Ráda si vychutnávám věci , které řadím do skupiny se štítkem " pohlazení na duši ". Už jsem vám stihla představit jednu z nich a tou byla tvorba Toma Odella . Dnes bych ráda zmínila The XX a jejich poslední album I See You .
Album I See You jsem si poprvé poslechla po cestě do Německa , proto mě také každý další poslech vrací tam , kde jsme s kamarády strávili báječný víkend . Hlava byla vyčištěná od rušivých myšlenek a čas naprosto ideální pro vychutnávání citlivě se linoucí hudby a pozorování krajiny za oknem . Rytmy , které jsou skryty v této hudbě , pak jen vedou mé myšlenky dál a já si v momentě představuji dokonalou hru siluet , které vedle sebe plují , potichu spolu konverzují , společně tančí , ale nikdy se o sebe nezachytí . Objekt je dokonale zaoblen , žádné rohy , nic navíc . Pokud bych před sebou měla stěnu , byla by na ní tečka inkoustu a já bych pomalu tvořila jemný obraz . Čisté linky , které se občas pomalu kroutí tam a zpátky . Společně by tvořily věčně nedokončený obraz a stále by byl prostor jej někam dál posunout . Ke každé skladbě bych ještě nakonec přidala jednu fotku a ta by zachytila specifický příběh k ní , protože poslech tohohle alba v sobě skrývá další chuťovky , které jsou zařazeny s totožným štítkem . Něco podobného zažívám , když poslouchám skladbu Do I Wanna Know od Artic Monkeys , okamžitě se duchem opět ocitám v autě na cestě do centra večerní Prahy , očima míjím rozzářený Chodov , hudba vibruje všemi buňkami v těle a já se toho nemůžu nabažit .
Doufám , že i vy máte nějakou takovou skupinu , protože je to krásné . Jen tak vychutnávat . H . Martinková , 3 . G