„ pohlazení na duši“
Ráda si vychutnávám věci, které řadím do skupiny se štítkem " pohlazení na duši ". Už jsem vám stihla představit jednu z nich a tou byla tvorba Toma Odella. Dnes bych ráda zmínila The XX a jejich poslední album I See You.
Album I See You jsem si poprvé poslechla po cestě do Německa, proto mě také každý další poslech vrací tam, kde jsme s kamarády strávili báječný víkend. Hlava byla vyčištěná od rušivých myšlenek a čas naprosto ideální pro vychutnávání citlivě se linoucí hudby a pozorování krajiny za oknem. Rytmy, které jsou skryty v této hudbě, pak jen vedou mé myšlenky dál a já si v momentě představuji dokonalou hru siluet, které vedle sebe plují, potichu spolu konverzují, společně tančí, ale nikdy se o sebe nezachytí. Objekt je dokonale zaoblen, žádné rohy, nic navíc. Pokud bych před sebou měla stěnu, byla by na ní tečka inkoustu a já bych pomalu tvořila jemný obraz. Čisté linky, které se občas pomalu kroutí tam a zpátky. Společně by tvořily věčně nedokončený obraz a stále by byl prostor jej někam dál posunout. Ke každé skladbě bych ještě nakonec přidala jednu fotku a ta by zachytila specifický příběh k ní, protože poslech tohohle alba v sobě skrývá další chuťovky, které jsou zařazeny s totožným štítkem. Něco podobného zažívám, když poslouchám skladbu Do I Wanna Know od Artic Monkeys, okamžitě se duchem opět ocitám v autě na cestě do centra večerní Prahy, očima míjím rozzářený Chodov, hudba vibruje všemi buňkami v těle a já se toho nemůžu nabažit.
Doufám, že i vy máte nějakou takovou skupinu, protože je to krásné. Jen tak vychutnávat. H. Martinková, 3. G