Student's Times 2014-2018 2016/17/10 první číslo | Page 9

V budově školy jsem se zezačátku cítila ztracená. Nemohla jsem si zapamatovat, kam jednotlivé uličky vedou, kde mám najít dámské záchody, ani ţe máme třídu v nejvyšším patře. Školní chodby byly první dny poněkud klidnější, neţ jsem na základní škole byla zvyklá. Je to všechno kvůli tomu, ţe jsme starší a nemáme chuť dělat na chodbách o přestávkách takový hluk a nepořádek. Teď, po té krátké době, co jsem tady na gymnáziu, uţ do své třídy trefím bez problému, aniţ bych bloudila. Uţ první týden jsem si dokázala zapamatovat jména a příjmení všech svých spoluţáků, dokonce i který v jaké lavici sedí. Měla jsem z nich super pocit, protoţe jsem uvnitř cítila, ţe si společně budeme rozumět. Také jsem doufala a věřila v to, ţe se při následujícím adaptačním pobytu lépe poznáme a upevníme si mezi sebou vztahy. A tak se také stalo. Za tři dny na adaptačním kurzu jsme se perfektně seznámili. Zjistili jsme o sobě spoustu věcí, i ty, které by moţná měly zůstat v tajnosti. Uvědomili jsme si, ţe uţ si nejsme tak cizí a stávají se z nás přátelé, kteří se od teď po celé čtyři roky budou rádi vídat ve své třídě. S ubíhajícím časem také přibývá učení. Z jednoduchých fyzikálních příkladů ze základní školy se najednou vyklubává sloţitý příklad, který nám hlava nebere. Doteď jsem například nevěděla, ţe mezi virionem, viroidem a virusoidem je nějaký rozdíl. Občas musíme u učení doma sedět hodiny, ale s tím se přece počítá. Naučit se spoustu nových poznatků byl taky důvod, proč jsem se na gymnázium hlásila. Jsem velmi vděčná, ţe se můţu učit právě na téhle škole. Ţe se kaţdý den můţu procházet po školních chodbách s pocitem, ţe uţ jsem opravdu středoškolačka. M. Kojecká, 1.B