Student's Times 2014-2018 2016/17/10 první číslo | Page 9
V budově školy jsem se zezačátku cítila ztracená. Nemohla jsem si zapamatovat, kam jednotlivé
uličky vedou, kde mám najít dámské záchody, ani ţe máme třídu v nejvyšším patře. Školní chodby
byly první dny poněkud klidnější, neţ jsem na základní škole byla zvyklá. Je to všechno kvůli
tomu, ţe jsme starší a nemáme chuť dělat na chodbách o přestávkách takový hluk a nepořádek.
Teď, po té krátké době, co jsem tady na gymnáziu, uţ do své třídy trefím bez problému, aniţ bych
bloudila.
Uţ první týden
jsem si dokázala
zapamatovat jména
a příjmení všech
svých spoluţáků,
dokonce i který
v jaké lavici sedí.
Měla jsem z nich
super pocit, protoţe
jsem uvnitř cítila, ţe
si
společně
budeme rozumět.
Také jsem doufala
a věřila v to, ţe se
při
následujícím
adaptačním pobytu
lépe poznáme a
upevníme si mezi sebou vztahy. A tak se také stalo. Za tři dny na adaptačním kurzu jsme se
perfektně seznámili. Zjistili jsme o sobě spoustu věcí, i ty, které by moţná měly zůstat v tajnosti.
Uvědomili jsme si, ţe uţ si nejsme tak cizí a stávají se z nás přátelé, kteří se od teď po celé čtyři
roky budou rádi vídat ve své třídě.
S ubíhajícím časem také přibývá učení. Z jednoduchých fyzikálních příkladů ze základní školy se
najednou vyklubává sloţitý příklad, který nám hlava nebere. Doteď jsem například nevěděla, ţe
mezi virionem, viroidem a virusoidem je nějaký rozdíl. Občas musíme u učení doma sedět hodiny,
ale s tím se přece počítá. Naučit se spoustu nových poznatků byl taky důvod, proč jsem se na
gymnázium hlásila. Jsem velmi vděčná, ţe se můţu učit právě na téhle škole. Ţe se kaţdý den
můţu procházet po školních chodbách s pocitem, ţe uţ jsem opravdu středoškolačka.
M. Kojecká, 1.B