Student's Times 2014-2018 2016/17/05 Osmé číslo | Page 18

MATURANTI NA SCÉNĚ

Už nikdy…
28. 4. 2016, pro obyčejného studenta to byl jen další čtvrtek z mnoha čtvrtků, který se rychle
přehoupne do pátku a bude víkend. Pro maturanta ale tento den znamenal daleko víc.
Když jsem se ráno vzbudila, chtělo se mi opravdu plakat. Nezdá se to, ale když už si konečně
připustíte, že vstáváte naposledy do opravdové školy, a pak už vás čeká nejen maturita a vysoká
škola, ale… no, co nás vlastně čeká? Po 4 letech na gymnáziu, na jedné škole, kde se všichni
známe a najednou máme jenom tak odejít?
Už nikdy nepřijdete do školy, nepraštíte věcmi do té nechutné zelené skříňky s rozbitým zámkem,
už nikdy nebudete bručet před tabulkou se „změnami“, když místo odpadnuté hodiny dostanete
supla! Už nikdy se nebudete vláčet pomalu do třídy a nesednete si těžce na tu vaši židli. Na židli,
která byla celé 4 roky jenom vaše! Nikdo kolem nezakřičí, že škola zas netopí, nikdo kolem nebude
hulákat, že ten úkol do matiky byl na dnešek, a už vůbec nikdy nebudete sedět v tom hloučku
lavic a smát se se svými spolužáky. Už nikdy nebudete tajně předstírat, že posloucháte učitelův
výklad, nikdy nebudete hrát na telefonu hry, překládat si slovíčka. Nebudete v napětí očekávat na
známku z biologie nebo chemie. Nebudete si počítat průměr, aby vám vyšla alespoň 2 na
vysvědčení.
Nebudeme jezdit tajně výtahem a předstírat, že má váš spolužák něco s nohou, nebudeme prosit
učitelku, ať nám posune ten příšerný test na jindy, nebudeme každý čtvrtek hledat předpověď
počasí, abychom věděli, jestli budeme muset jít v tělocviku ven nebo ne.
Už se ani nebudeme učit, tak jak jsme se vzdělávali do teď, nemyslím jen na gymnáziu.
Už nikdy neuvidíme na tabuli to obrovitánské písmo paní učitelky Kolínkové, už nikdy s ní
nebudeme dělat pokusy. Nebudeme se schovávat panu učitelovi Kašparovi za stůl, už nikdy s ním
nebudeme v té malé fyzikální třídě. Už nikdy neuslyšíme 100metrů dopředu paní učitelku
Pechancovou nebo Zabloudilovou, které snad i schválně hrkají klíči. Už nikdy nás nebude paní
Pechancová nutit dělat hrazdu, výmyk a další nepochopitelné cviky. Už nikdy se nám nebude
smát, když na slepé mapě zaznačíme bod úplně mimo. Už nikdy nebudeme moct sedět ve třídě
201 s paní učitelkou Machalovou a obdivovat její zapisovací systém, s kterým vždycky zjistí, kdo ty
těžké slovíčka z 12. lekce nepsal! Už nikdy nebudeme poslouchat rychlostní vysvětlování
matematiky paní učitelky Sucháčkové a ani nebudeme obdivovat její hlas, s kterým bleskovitě
probudí
celou
třídu.
Už ani nemůžu napsat, že už za chvíli bude všechno pryč! Protože… Všechno už to je pryč.
Zkrátka a dobře, na gympl se už vrátit nemůžeme, ale spousta z nás ještě doufá v pomatenost
kalendáře. Nikdo si nedokáže moc dobře představit, že další rok už se nevrátí na ten
zpropadený gympl, který máme vlastně všichni rádi.

M.Húšťová, 4.G