Student's Times 2014-2018 2015/17/04 Sedmé číslo | Page 11

Slova pana Jana Machů, který tragédii na Ploštině přežil:
"Ten osudný den jsme šli pást dobytek na pastvu pod osadu Ploština. Cestou tam jsme potkali německá
vojenská auta. Pásli jsme krávy a poté jsme viděli kouř a slyšeli jsme křik. Šel jsem se podívat, co se děje, a když
jsem přešel, uviděl jsem dům v plamenech, u kterého stáli němečtí vojáci. Než jsem se stihl otočit, už mě vojáci
zajali a na hlavu mi nasadili pytel od brambor.
Dovedli mě na místo, kde bylo mnoho lidí, a tam mi pytel strhli. Všechny lidi stavěli po jednom před dveře a
stříleli po nich. Poté i mě postavili do dveří a uslyšel jsem nabíjení pistole. Rychle jsem skočil do hořícího domu a
poté jsem slyšel jen vojáky, jak na sebe křičí. Nic z toho jsem jim nerozuměl a pak vedle mě dopadl ruční
granát. Chytil jsem ho a zahodil o kus dál. Poté jsem slyšel jen výbuch.
Musel jsem asi omdlít, protože jsem se vzbudil a myslel jsem si, že krvácím. Po chvíli jsem si všiml, že to není
moje krev, ale že na mně leží jeden člověk. Otočil jsem ho tváří k sobě a viděl jsem, že je to můj kamarád. Snažil
jsem se mu pomoci, ale už marně. Vstal jsem a šel jsem dál. Všude kolem mě bylo mnoho těl. Bylo mi hork