Student's Times 2014-2018 2015/17/04 Sedmé číslo | Page 10

19. DUBEN 1945 – DEN, KDY
BYLA VYPÁLENA PLOŠTINA
Ploštinu si lidé nejčastěji vybavují jako
místo, kde je památník, a když se jich
zeptáte, co o tomto místě vědí,
většinou nedokážou říct nic víc, než že
toto místo bylo vypálené. Ovšem
důležité je připomenout, že název
Ploština nebyla vždy označením pro
návštěvní místo s památníkem a
kapličkou, ale domovem pro
pasekářskou osadu, která zde na
jižním Valašsku byla odedávna.
Podmínky byly kruté. Lidem se zde nežilo
vůbec lehce. Ale horší časy pro obyvatele
nastaly s 2. světovou válkou. Strategická
poloha, odlehlé lesy, to vše nahrávalo tzv.
partyzánům (protinacistickým jednotkám),
aby zde soustředily své jednotky. Bohužel
značná část z nich zakotvila na Ploštině.
Mírumilovní a stateční pasekáři dobrovolně, ale i nuceně ubytovávali a jakýmkoliv způsobem pomáhali
partyzánům.
Osudným datem se pro Ploštinu stal 19. duben 1945. Nic netušící obyvatelé si vyvolali sami nad sebou ortel
smrti, když spolupracovali s partyzány. Lidé byli vyslýcháni nacistickou skupinou SS a nemilosrdně vháněni do
hořících domů. Jen jeden člověk se zachránil.

„Malá pasekářská osada obec Drnovice na Valašsku, osm chudých pasekářských chalup, bylo
vydrancováno, vypáleno a v ohni byli za živa upáleni 23 mužů a jedna žena. Jejich provinění
bylo jen to, že na otázky rozzuřených SS, kde jsou partyzáni, odpovídali mlčením.“
Z knihy Ploština, Vláďa Vaňák, 1945
Jestli mohly či nemohly zasáhnout protinacistické jednotky, to už je nevyřešitelná otázka. Setkáváme se s
mnoha dohady a jeden z nich je, že partyzáni o blížících se jednotkách SS věděli, a proto utekli a obyvatele
nejenom Ploštiny, ale i dalších okolních vesnic nechali napospas smrti.
19. dubna to bude již 70 let od tragické události na Ploštině. Stále jsou mezi námi ti, co hrůze 2. sv. války
hleděli do tváře, a to nám připomíná, že ještě nejde o dostatečně dlouhou dobu na to, abychom zapomněli na
naše statečné předky, kteří se čelem postavili smrti.