Student's Times 2014-2018 2015/17/01 Čtvrté číslo | Page 17

Jak často trénuješ? Jak vypadá trénink?
Trénuju každý den, tréninky jsou hlavně večer.
Dopoledne mám školu, pak přijdu domů, pomalu se
nestihnu ani najíst a hned jedu na trénink.
Z tréninku dojedu večer a mám asi hodinu a půl na
učení. Na ledě býváme hodinu. Většinou máme
hodinu a půl před tréninkem
sraz a jdeme na hodinu do
posilovny, půl hodiny
posloucháme trenéra a až
pak jdeme na led.
Jak moc je hokej náročný?
Časově je to náročné úplně
maximálně – nestíhám
vůbec nic jiného, pomalu ani
školu. Někteří spoluhráči si
najdou čas na jiné koníčky,
ale potom nedělají hokej
naplno. Pokud chcete dělat
hokej naplno, nejde to
skloubit s jinými zájmy.
Je něco, co ti hokej vzal?
Vzal mi čas a hlavně kamarády. Ostatní chodí ven a
baví se, já na to nemám čas. Taky mi vzal kousek
zdraví – zlomeniny jsou u mě skoro na denním
pořádku. Měl jsem vykloubené ramena, musel jsem
jít na operaci kolena, zlomeniny,… bylo toho
hodně.

Takže číslo 13 na dresu sis vybojoval?
Ano. (smích)
Je to pro tebe nějaké symbolické číslo?
Ano, je to pro mě symbolické číslo. Většinou lidé
věří, že číslo 13 přináší smůlu. Myslím si, že je
blbost věřit, že jsou některá čísla
magická, ale číslo 13 pro mě má
význam.
Co soutěže?
Ve 3. třídě na základce toho
bylo nejvíc. Tam jsem vyhrával
hodně sošek – nejlepší střelec,
nejproduktivnější hráč,… Od 4.
třídy už toho nebylo moc, to
byly třeba jen vánoční turnaje –
tam jsem naposled vyhrál sošku
asi v 6. třídě a pak soutěže úplně
zmizely. Potom jsme byli
v Německu, kde jsme byli 3.
z dvanácti. To byla poslední
medaile, kterou mám.
Reprezentace zatím nic. Tam
jsem byl jenom náhradník, ale pak šla výkonnost
dolů, takže jsem se tam neudržel. (Reprezentace do
16 let, pozn. red.)

Jaký je tvůj oblíbený hráč a tým?
Nejoblíbenější tým je určitě zámořské NHL Chicago Blackhawks. Z českých hráčů to bude
Jaromír Jágr. To je ikona jak českého, tak
celosvětového hokeje. Ze zámoří to bude Patrick
Kane a Sidney Crosby. Z evropských hráčů je to
Alexand Ovečkin z Ruska.

Jak dlouho se hokeji chceš ještě věnovat? Jak si
představuješ svou budoucnost?
Záleží na zdraví – už teď mám špatné kolena a
ramena. Taky uvidím, co škola. V dnešní době nejsi
bez školy nic, ale hokeji se určitě chci věnovat dál.
Uvidíme, co výkony a jak to bude s tou
reprezentací. Nechtěl bych se živit hlavou, to by mě
nebavilo – být třeba nějaký inženýr, ale když
nebude hokej, nic jiného mi nezbude. Zatím je ale
hokej na prvním místě.

Tuším, že jsi měl dres číslo 13, máš ho pořád?
Ano. (smích) Ale nezačínal jsem s ním. Začínal jsem
s jinými čísly. První číslo mi přiřadili – 15. Potom
jsem hrál jednu sezónu s číslem 27, protože 27.
jsem se narodil. Taky jsem hrál půlku sezóny
s číslem 31, protože v týmu nebyl dres s číslem 13.
Tu mi museli udělat, protože jsem ji chtěl. (smích)

Kam ses díky hokeji dostal? Co ti hokej dal?
Procestoval jsem celou Českou Republiku, tu znám
nazpaměť. Taky třeba Slovensko nebo Německo.
Kromě toho jsem hrál i s týmy z USA, Ruska,
Ukrajiny, Finska, Dánska, Švédska, takže mám
hodně zážitků a vzpomínek.
(S. Tvarůžková, 1. G)