Student's Times 2014-2018 2015/17/01 Čtvrté číslo | Page 11

Akt jeho upálení na nádvoří vsetínského zámku vidělo jen velmi málo lidí, protože den výročí republiky byl státním svátkem, a proto v prostorech zámku tou dobou neměl nikdo pobývat. Shodou okolností však mezi onou hrstkou svědků byla také moje babička. Babi, jak na tento den vzpomínáš? Proč ses vydala právě na vsetínský zámek? 28. říjen bylo výročí republiky, které připadlo na den, kdy jsme mívaly kurz šití. Přestože bylo volno, starší paní z Janové, která kurz vedla, nechtěla, abychom o hodinu šití přišly, a proto byla ochotná v den svátku na Vsetín přijet. Přijela vlakem, který měl zhruba stejný příjezd jako ten náš, a proto jsme pokračovaly k zámku společně. Byly jsme asi čtyři. Přišly jsme k zámeckým vratům a paní nemohla vrata nejprve odemknout. Co následovalo poté, když se vám podařilo otevřít vrata na nádvoří? Jakmile paní otevřela, ihned uviděla osobu, která jí šla vstříc, mluvila na ni, protože ji znala, ale ona nebyla schopná okamžitě poznat, o koho se jedná. Proč nepoznala, kdo onou osobou je? Byl to totiž muž, jehož celé tělo i s oděvem bylo ohořelé, ruce měl nataženy před sebou, všimla jsem si, že měl připečené hodinky k ruce, stejně tak jako kravatu „vpečenou“ ke krku. Komunikoval ještě nějak? Ano, komunikoval. Paní znal, proto ji hned oslovil jménem a říkal: „Vy mňa nepoznáváte? Já jsem doktor Peroutka,“ a šel k ní se spálenýma nataženýma rukama. Paní se ho ptala, co se mu stalo a on jí odpověděl, že se polil a zapálil. Uvedl také důvod, bohužel si nepamatuju jeho přesně znění. Vzpomínky se mi obnovily, až jsem viděla dokument na toto téma. Zdá se mi, že měl u sebe diplomatku, vyšel před zámek, k soše, která byla ohrazená řetízkem, a kolem byly lavičky. Chodil stále dokola a teprve po chvíli mu přišli lidi na pomoc a zavolali sanitku. Potom se už totiž sešlo víc lidí, ale to už jsme my z kurzu šití neviděly. Co jste udělaly poté, když byla doktoru Peroutkovi zavolána pomoc? Paní, co vedla kurz, nás poslala dovnitř, do místnosti, kde jsme se učily šít. Po chvíli za námi přišla, říkala, že doktor Peroutka byl při vědomí a že ho odvezla sanitka do vsetínské nemocnice. Kurz neprobíhal, přišla Veřejná bezpečnost, která mluvila jen s paní, kterou si vzali bokem. Poté, co se vrátila, říkala, že doktor napsal dopis na rozloučenou, který VB vzala, a prosila nás, ať o tom, co se stalo, nemluvíme. Dopis VB nechala skrytý veřejnosti a na rozdíl od aktu upálení Jana Palacha se o této události tolik nevědělo. Když doktor Peroutka umřel, ne každý se s ním mohl jít rozloučit. Kdybychom tenkrát kurz neměly, zemřel by jistě bez pomoci za zamčenými vraty, sám by určitě nebyl schopný je otevřít. Zajímají vás tyto události? Velmi povedený je film Hořící keř, který většina z nás mohla společně vidět na konci minulého školního roku. (S. Matůšová, OK)