Student's Times 2014-2018 2014/17/10 První číslo

MATURANTI SE VYDALI PO STOPÁCH OLOMOUCKÉ HISTORIE Dne 11.9.2014 se maturanti navštěvující dějepisný seminář zúčastnili historické exkurze v Olomouci. Na programu byla prohlídka kostela sv. Mořice, kostela sv. Michala, kostela Panny Marie Sněžné, Dómu sv. Václava, Arcibiskupského paláce, muzea a ostatních památek města. Průvodcem byl (mnohým známý) pan profesor Pojsl, se kterým zde nyní nabízíme rozhovor. Četla jsem, že jste se narodil do obce Modrá u Velehradu, ovlivnilo vás toto místo v ohledu studia historie? Měl jste sám nějaké archeologické nálezy, ať už tady, nebo jinde? Četla jste skutečně dobře. Narodil jsem se 8. května 1945 (u Vyškova prý ještě hřměla dělostřelba) v obci Modrá. Měl jsem se narodit v krytu u sousedů, ale Modrá byla osvobozena již 1. května rumunskou armádou, a tak jsem přišel na svět již ve svobodě. Pár dní po narození mne pozdravili dva rumunští důstojníci, kteří u nás byli ubytovaní, občanským povoláním byli oba učitelé. Maminka se s nimi domlouvala velmi dobře německy. Ovlivnil mne hlavně Velehrad, kde byl můj tatínek kustodem a průvodcem ve vykopávkách (lapidárium a krypty pod bazilikou). Tam jsem se pohyboval od dětských let; v 11 letech jsem poprvé prováděl nějaké návštěvníky. Často jsem se od návštěvníků také mnoho nového dověděl. Strašně jsem se styděl a byl jsem mimořádně nesmělý – což mi zůstalo doposud. To provádění mne přece jen v tomto ohledu trochu osmělilo, naučil jsem se mluvit a s četbou jsem získával slušnou slovní zásobu. Časem jsem se začal zajímat o různé odborné problémy, a to už na střední škole. Myslím, že se mně podařilo spolehlivě rozluštit latinský nápis na druhotné hrobce moravského markraběte Vladislava Jindřicha. Publikoval jsem to však až na vysoké škole. Se spolužákem a celoživotním kamarádem Dr. Jiřím Jilíkem jsme se pokoušeli neoficiálně kopat. Jeden velice zajímavý nález (dosud nepublikovaný) jsme učinili v kryptách pod bazilikou; kopali jsme také val halštatského hradiska v Háji nad Velehradem (to je však na delší povídání, tehdy jsme se málem dostali do problémů s StB). Když dr. Vilém Hrubý prováděl vykopávky velkomoravského kostela a pohřebiště na Modré (revizní výzkum v letech 1953-1954), jako malí kluci jsme tam trávili coby bystří pozorovatelé dvoje letní prázdniny. Studoval jste dějiny a archivnictví, později dějiny umění, máte například k umění blízko, nebo jste tzv. teoretik? Ano, studoval jsem historii a archivnictví na FF MU v Brně (tehdy to ovšem byla Univerzita Jana Evangelisty Purkyně), kde jsem promoval v červnu 1969. Chtěl jsem ve studiu pokračovat v Itálii, ale to už nebylo možné (na VB mně řekli: „Za dělnické peníze vystudovat a nyní nám ptáček pláchnout. Pane Pojsl, nikdy a nikam!“ A to se na 20 let také splnilo.) Pak jsem dva roky studoval v Olomouci teologii, ale pro názorové neshody jsem musel seminář opustit. Tři roky jsem pracoval ve Slováckém muzeu v Uh. Hradišti (muzejní knihovna, sbírka starých tisků, Velehrad a Památník Velké Moravy ve Starém Městu). V Uh. Hradišti však byla pro „klerikála“ velmi složitá situace. Budoucí manželka měla po babičce v Olomouci dům a po svatbě chtěla, abychom zde bydleli. Problém byl však se zaměstnáním… Tak jsem nastoupil do Jednoty. Myslel jsem si, že jako historik můžu tak nanejvýš vozit pytle mouky nebo cukru někde ve skladu. Oni mne však vzali do Litovle na ekonomický odbor do plánovacího oddělení. O ekonomii v praxi jsem neměl potuchy. První týdny byly hrozné. Ale můj šéf, pan Jedlička, byl vynikající člověk a chápal moji situaci, ač mně nejprve moc nevěřil. Nemohl pochopit, proč historik dělá plánovače. To však netrvalo dlouho. Brzy jsme se sblížili, a to i s dalšími čtyřmi pracovníky. Bylo nás celkem šest a všichni nestraníci. Jeden starší kolega dokonce studoval historii na FF UK v Praze. Protože rodiče měli v Litovli malou pekárnu, musel ve 4. ročníku školu opustit a jít dělat do továrny. S tím jsem si zvláště rozuměl. Byla to krásná doba, báječní lidé. Pan předseda mně nabídl dálkové studium ekonomie v Praze. Už jsem měl podanou žádost, když mne oslovil spolužák, zda bych nechtěl v Olomouci k památkářům. Byl jsem na památkovém středisku 13 let. V únoru 1989 došlo k reorganizaci a já byl nadbytečný. Přítel dr. Pavel Zatloukal mne od března vzal do Galerie (součást Vlastivědného muzea). V říjnu jsem začal studovat na FF UK v Praze postgraduální studium dějin umění (externě). Nestal se ze mne „teoretik“, měl jsem vždy rád umění, zejména architekturu; zůstal jsem „přízemním“ badatelem. V roce 1990 mně arcibiskup Vaňák nabídl

Student's Times 2014-2018 2014/17/10 První číslo | Page 6