Absence protikandidátů či systému závor , které do sboru automaticky nepustí všechny kandidáty , vede k absenci programu .
přičemž každý student může hlasovat až pro tři kandidáty . Těch se sešlo dvanáct . Tipnete si , kolik jich bylo zvoleno ? Správně , dvanáct . Stanovy totiž nijak neřeší , jak postupovat , když se kandidátů sejde méně . Opět tak teoreticky ke zvolení stačí , aby kandidát odevzdal hlas sám sobě a funkci má jistou . To se naštěstí nestalo , ale propast mezi zjevně nejdůvěryhodnější kandidátkou , Markétou Lindákovou z 5 . O , jež získala 95 hlasů ( od 202 hlasujících , gratuluji !), a Matyášem Pískačem z 1 . O , jenž oslovil dvanáct voličů , je enormní . Navíc si dovolím rozporovat oficiální údaj o procentuálním zisku jednotlivých kandidátů : ten je počítán z celkového počtu hlasujících ( 202 ), kteří ale celkově rozdali 465 hlasů ( měli právo jich dát 606 , ale samozřejmě je stejně tak jejich právem nevyužít všech tří hlasů , byť se tak dobrovolně části své moci spolurozhodovat vzdávají ). Pokud budeme za základ počítat 465 skutečně celkově odevzdaných hlasů , nezískal by Matyáš Pískač 5,9 %, jak tvrdí oficiální výsledky , ale pouze 2,6 %. Kdybychom počítali s pětiprocentní uzavírací klauzulí , obvyklou v českém poměrném volebním systému , před branami samosprávného sboru by nezůstal pouze on , ale i Adam Hurt ( se ziskem 20 hlasů , tedy 4,3 % ze všech odevzdaných ). Konec statistiky . Co jsem chtěl ukázat , je zjevné : v kombinaci nízkého počtu kandidátů a složitého volebního systému bez pojistek a volebních klauzulí sice proběhl výběr kandidátů do Studentského parlamentu , tento výběr ale rozhodně nelze nazvat volbami , respektive ne volbami v demokratickém právním řádu . Absence protikandidátů či systému závor , které do sboru automaticky nepustí všechny kandidáty , vede k absenci programu . Když jdu k volbám , zajímá mě , s jakými vizemi a cíli mě jednotliví kandidáti chtějí oslovit , jenže když si buď nemůžu vybrat , nebo si sice vybrat můžu , ale stejně vím , že „ zvoleni “ budou všichni , nemám důvod se o kandidáty , ale také činnost sboru samotného zajímat ( mimochodem : takto vypadaly volby v Československu před rokem 1989 : k volbám se sice muselo , ale volila se jednotná kandidátka ; to opravdu není vzor demokracie ). Hm , škoda . Co s tím ? Čistě pragmaticky by tento systém měl vyhovovat jediné skupině osob : stávajícím poslancům , protože vědí , že bez jakékoliv námahy mandát obhájí . Myslím si ale , že pokud má být Parlament doopravdy „ nejvyšší autoritou v oblasti prosazování zájmů a práv studentů GJP “, jak si sebevědomě vetknul do stanov , měli by právě jeho členové sebekriticky as pokorou hledět na to , jakou legitimitu jim jejich voliči propůjčili ( od nikoho jiného a z ničeho jiného ji nezískají ), a snažit se podněcovat zájem o věci veřejné , kultivovat veřejnou diskusi , dokládat smysluplnost vlastní existence , zkrátka posilovat onu tolik potřebnou politickou kulturu . Tedy rozhodně ne zakopat se ve vlastních pozicích , potvrzovaných každoročně hrou z ne zcela jasných příčin pojmenovanou „ volby “, ale naopak přilákat k činnosti vyprofilované zájemce , nebát se střetu různorodých programů a idejí . A pak vyhlásit volby , maximálně transparentní a přehledné . To bude opravdový svátek demokracie ! Hodně úspěchů na cestě k němu ! •
; bundestag Shodou okolností takřka současně proběhly volby do německého Spolkového sněmu a Studentského parlamentu Gymnázia Dr . Josefa Pekaře .
11