napsal: Tomáš suchý, 4.A
zájezd do
ruska
aneb špiónská mise
Určitě většina z vás zná příběh o
tzv. Jantarové komnatě, která se
ztratila během druhé světové války
a podle jistých zdrojů by se mohla
nacházet i na našem území.
J
ejí věrná kopie je vystavěna na zámku Cars-
koje-Selo nedaleko Petrohradu. Je přístup-
ná veřejnosti, ovšem je zde zakázáno foto-
grafovat. Dokáže ji někdo zdokumentovat?
Pojďme se společně vrátit na začátek letošního
školního roku. Do chvíle, kdy už se většině stu-
dentů začínaly vařit mozkové závity. V té době
se po dvouleté odmlce vydala hrstka odvážlivců z
řad studentských, pod taktovkou vrchních agen-
tek oboru rusistiky- paní prof. Jarmily Novákové
a Zdeňky Kuhnové na dobrodružnou misi. Jejich
společný cíl byl jasný, překonat téměř 1800 km a
během několika dní dobýt jednu z největších rus-
kých metropolí.
A jak se jim to povedlo?
Již odjezd byl tajuplný. Ve
skrytu noci se před budovou našeho operačního
centra začalo hromadit množství podivuhodných
věcí obdélníkového tvaru – možná to mohly být
kufry. Ovšem, co si vzali naši cestovatelé s sebou,
nechám na vaší fantazii. Potom už nezbývalo než
zavelet...
První zastavení bylo na základně v litev-
ském městě Marijampole.
Odtud pokračovaly
kroky našich aktérů směr městečko Šiauliai, a tedy
i k nedaleké Hoře křížů. Víc křížů na jednom místě
asi už nikde jinde neuvidíte. No, nastal pravý čas
Litvu opustit a přesunout se severněji –k stude-
nému Baltskému moři. Prognóza špatného počasí
nevyšla, teplo bylo pořád stejné a jeden z agentů
byl na tolik odvážný, že se šel do toho „studeného“
moře vykoupat. Druhý den operace byl zakončen
pořádnou hostinou v lotyšském hlavním městě
Rize.
Víte, jak se cestuje v Rusku? Budu cito-
vat: „Pojedete 300 km rovně nikde nic, pak odbo-
číte doprava a dalších 200 km a jste tam“, jen s
menší 2–3hodinovou mezipřestávkou na rusko-
estonské celnici.
Konečně Petrohrad – město na břehu
řeky Něvy, které založil na začátku 18.stol Petr I.
Veliký a které bylo až do roku 1917 hlavním měs-
tem celého Ruska.
Petrohrad je město mnoha možností, a
tak každý dostal úkol podle svého zaměření. Uměl-
ci prozkoumali jednu z největších galerií v Evropě,
Ermitáž, historici uctili památku padlých 2. světo-
vé války na Piskarjovském hřbitově, podívali se na
legendární Auroru nebo navštívili Petropavlovskou
pevnost. A nesmím opomenout ani nákupčíky, ti
skoupili celý 4,5 km dlouhý Něvský prospekt.
Za zmínku stojí jistě i zkoumané objekty
jako Chrám Sv. Izáka, Smolný klášter, Socha Med-
nyj vsádnik (Petr I.) nebo zámecký komplex Pet-
rodvorce s rozsáhlým parkem a fontánami.
Zájem našich agentů byl zaměřen i na
Jakatěřinský palác – a získání oné důležité foto-
grafie. Co myslíte? Povedlo se?
Nastal pravý čas zmizet. Proto, aby nebyli moc
nápadní, udělali ještě menší zastávku v Pskově,
kde zhlédli tamější Kreml. Za hranicemi s Lotyš-
skem už si všichni mohli oddychnout a ve Vilniusu
již vládla pohodová atmosféra.
Poslušně hlásím: Celá výprava se bez újmy na živo-
tě a na zdraví vrátila a teď již společně s ostatními
zase zavařuje své mozkové závity.
21