1.Co Vás přivedlo k profesi učitele? Chtěla
jste být vždy učitelka? Jaké školy jste vystu-
dovala a co Vás na této profesi baví?
P
ro povolání učitelky jsem se rozhodla
sama přibližně v devíti letech. Takže
ano, chtěla jsem být učitelkou už od
dětství (když opomenu klasické profesní touhy
děvčátek v předškolním věku, tedy být prin-
ceznou nebo zpěvačkou). Musím podotknout,
že nepocházím z kantorské rodiny a nejbližší
lidé, kteří nějak s profesí pedagoga přišli do
styku, jsou: výrazně starší sestřenice (učitelka
v mateřské školce) a teta z jiné větve příbu-
zenstva, která sice učitelství vystudovala, ale
profesi se věnovala pouze krátce. Když tak
vzpomínám, asi mě nejvíc ovlivnila naše ven-
kovská dvoutřídka, kde jsme zažívali na jedné
straně přísný řád (vždyť vzdělávat v jedné třídě
žáky ze dvou nebo tří ročníků opravdu vyžadu-
je promyšlenou organizaci a systém), na druhé
straně jsme si užívali výhod venkovské školič-
ky: komorního prostředí, lesa doslova za školní
zahradou a silné propojenosti života ve škole a
v obci. (Můj dědeček říkával, že v každé správné
vesnici musí být škola, kostel a hospoda! :D)
Postupem vlastní školní docházky jsem upra-
vovala své představy o budoucích žácích, takže
jsem místo u předškoláčků nebo žáků I. stupně
nakonec skončila u učitelství pro II. a III. stupeň
s aprobací český jazyk – společenské vědy, kte-
ré jsem také vystudovala. Zajímavé je, že jsem
začala studovat na Pedagogické fakultě Univer-
zity Karlovy v Hradci Králové, během pětiletého
studia se škola transformovala v samostatnou
Vysokou školu pedagogickou a dnes ji studen-
ti znají jako Univerzitu Hradec Králové. (Další
moje studium proběhlo na Filozofické fakultě
UK a týkalo se rozšíření kvalifikace na oblast
výchovného poradenství.)
Na poslední otázku odpovím stručně. Na pro-
fesi učitelství mě baví učit. (Zajímavé by bylo
pokládat kantorům otázku, co je na jejich pro-
fesi nebaví…)
mě každá z mých škol bavila. Samozřejmě jsem
neměla ráda testy, občas pronášela známou
větu „K čemu tohle budu potřebovat?“ a byla
ráda, když nás nečekaně překvapila suplovaná,
tedy volnější hodina. Na druhé straně vzpomí-
nám na úžasného matikáře na základce, vtip-
ného profesora biologie a trenéra na střední
a moudrého pana třídního profesora tamtéž,
takže už jen kvůli těmhle lidem (a z dalších
důvodů) jsem školu brala dost vážně. A v pod-
statě to byli také oni, kteří mě nějakým způso-
bem přivedli k názoru, že je docela prospěšné
mít o vlastní osobě zdravé pochybnosti,protože
to může člověka někam posunout. To je myslím
moje profesní přesvědčení.
3.Vyučujete Čj a ZSV. Oba tyto předměty
jsou velice obsáhlé. Který obor společen-
ských věd je podle vás nejzajímavější a proč?
A který obor společenských věd nejvíce baví
studenty a proč?
Zajímavost a zároveň obtížnost předmětu
ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD je právě v
té různorodosti oborů. Porovnáte-li například
psychologii a ekonomii, každý obor „mluví jiným
jazykem“ a také oslovuje jiné typy studentů,
proto je docela těžké prohlásit, který obor mají
nejraději. Z praktického hlediska je to asi právo,
protože tam vidí přímou využitelnost v běžném
životě, naopak filozofie je pro studenty často
oříškem. Přitom právě filozofie je, obrazně řeče-
no, královnou věd. Starořecký filozof Aristo-
teles filozofii stavěl nejvýše ze všech oborů a
hned za ni matematiku! Ale to by bylo téma na
delší rozpravu.
4.Na naší škole současně vykonáváte roli
výchovné poradkyně? Mnoho studentů ani
neví, že taková funkce na škole existuje.
Vysvětlete nám prosím, co má výchovný
poradce na starosti?
2.Jaká jste byla studentka vy? A jak byste v
současnosti charakterizovala sama sebe? Pozice výchovného poradce musí být ze záko-
na na každé škole, existují dokonce i přesné
směrnice o kvalifikaci a náplni práce výchov-
ného poradce. Všichni neznalí je mohou najít
na webových stránkách školy pod příslušnou
záložkou. Takže jenom stručně: Výchovný
poradce zejména poskytuje poradenství
Navážu na předchozí odpověď: Pravděpodob-
ně jsem měla štěstí na prostředí i učitele, ale a pomoc žákům se speciálními vzdělávacími
potřebami (specifické poruchy učení, poruchy
pozornosti, zdravotní znevýhodnění, odliš-
ný mateřský jazyk žáka apod.) a zabývá se
kariérovým poradenstvím (nabídka vysokých
škol, podávání přihlášek apod.) Vedle toho je
poradce připraven poradit nebo zprostředkovat
pomoc v řadě dalších problémů spojených se
studiem. Je ale potřeba zdůraznit, že u nás ve
škole funguje tzv. Školní poradenské pracoviště
GJP, kam patří školní psycholog a školní meto-
dik prevence, kteří úzce spolupracují, takže
tato otázka by měla směřovat ke všem třem
společně.
5.Jaké vlastnosti by měli mít učitelé? Jak
byste motivovala studenty pedagogických
fakult, aby opravdu nastoupili do školství?
Odpověď na tuto otázku by vystačila na samo-
statný článek. Zdůrazním jenom to, co považuji
za zásadní, a pokusím se o jakési sedmero pro
adepta učitelství:
•Stát se učitelem je třeba z přesvědčení a díky
silné vnitřní motivaci. Být kantorem za účelem
zbohatnutí, kvůli vidině prázdnin jako období
totálního nicnedělání nebo pro nedostatek
jiných pracovních příležitostí Tě poměrně brzy
vyvede z omylu a připraví Ti zklamání.
•Učitel by měl mít rád děti takové,jaké jsou.
(Jakkoliv by bylo krásné mít jen samé hodné a
geniální žáky…)
•Učitel dnes nemusí být chodící encyklopedie.
Kromě „hotových“ informací by se měl učit žáky
se učit. (A jako
bonus získat je pro to, aby se učili rádi…)
•Učitel je jen člověk. Taky ho bolí hlava nebo
zuby. Není robot a není neomylný. Umět při-
znat slabou chvilku
nedělá z člověka slabocha. Naopak.
•Smysl pro humor. (K pláči je to totiž někdy
samo od sebe… :D)
• Kromě humoru se snaž o cokoliv, co Tě uchrá-
ní před profesním vyhořením.
• Optimismus. (Věř tomu, že hůř už bylo …)
6.Co považujete za pedagogický úspěch?
Úspěch je v kantořině těžce definovatelný. Je to
výborný průměr střídy z obtížného testu? Nula
propadlíků u maturity? Nebo zvládnout učební
osnovy, nekonečné opravovaní testů, úředniči-
nu spojenou s učitelováním, úkoly od
nadřízených, mimoškolní akce, další vzdělává-
19