BESEDA S Michaelem
koCÁBEM
Je jedna hodina po poledni,
14. listopadu 2019, a v aule
Gymnázia Dr. Josefa Pekaře
v Mladé Boleslavi začíná být opět
rušno.
text:
Josef Müller 8.0
V
O jednání
s tehdejším
předse-
dou vlády
Adamcem,
o struktuře
Občanského
fóra nebo
o iniciativě
Most.
průběhu celého dne zde v rámci
připomínky 30 let od sametové
revoluce probíhaly besedy s pa-
mětníky, projekce filmů nebo vystoupení
školních zájmových kroužků. Teď už ale
přišel čas na zlatý hřeb dnešního progra-
mu, a to besedu se zpěvákem, politikem
a občanským aktivistou Michaelem
Kocábem. Aula se plní studenty čtvrtého
ročníku. Mnozí z nich si nejsou jisti, kdo
to „ten Kocáb“ je, proto někteří spolužáci
absolvují můj poučný výklad o zásluze
pana Kocába na odchodu sovětských
vojsk z Československa v roce 1991,
účinkování v kapele Pražský výběr atd.
První řadu plní skupinka lidí, které nikdo
z nás nezná, a jejich přítomnost je pro
nás zatím malým tajemstvím.
Po úvodní části, ve které jsou zpívány
písně spojené s listopadem 1989, mod-
litba pro Martu a Náměšť (ke sborovému
zpěvu tohoto slavného popěvku J. Hutky
se z publika přidávám pouze já a připa-
dám si jako blbec) a po úvodním slovu
pana ředitele, je nám ozřejmena i přítom-
nost pánů a paní v první řadě. Jedná se
o spolužáky pana Kocába z doby, kdy
studoval na našem gymnáziu!
Michael Kocáb se besedy ujímá se sym-
patickou neformálností, ke které přispívá
i přítomnost přátel, na které se tu a tam
obrací s osobními vzpomínkami. Osnovu
řeči tvoří jeho nová kniha o událostech
sametové revoluce z pohledu přímého
aktéra.
Teď se už se i někteří studenti, kteří zprvu
nedávali pozor, zaposlouchávají do vzpo-
mínek na události, které má pan Kocáb
z první ruky. O jednání s tehdejším
předsedou vlády Adamcem, o struktuře
Občanského fóra nebo o iniciativě Most.
Výroky mě překvapují svou otevřeností.
Například o záměrech StB a roli „mrtvého
studenta“ Šmída – důstojníka Zifčáka,
o tom, jak se soudruhům vymkla věc
z rukou nebo o vyjednávání s armá-
dou, která začala šachovat kolem Prahy.
I tuto náročnou látku popisuje M. Kocáb
s nadhledem a přidává některé humorné
okamžiky, jako např., když šlo OF vyjedná-
vat s komunistickou vládou do Strakovy
akademie. Setkání bylo domluveno za
podmínky, že se ho nebude účastnit
Václav Havel. Ten proto čekal ve vestibulu.
V průběhu čekání za ním však chodili
rozhořčení občané, kteří ho považovali
za zaměstnance úřadu vlády a nosili mu
petiční výzvy proti aktérům protivládních
demonstrací. Tyto petice a stížnosti Havel
přijímal a ukládal do své tašky, kde našly
svůj konec.
Zanedlouho přichází na řadu hlavní triumf
pana Michaela Kocába z doby jeho
působení v československém parlamentu
v roce 1990, a totiž vypovězení smlouvy
o dočasném pobytu vojsk Sovětského
svazu na území ČSSR z roku 1968.
Na závěr je místo na dotazy, které zazníva-
jí jak z řad studentů, tak z řad bývalých
studentů (spolužáků M. Kocába). Ty
především míří na hodnocení současné Ö
13