Na demonstracích bylo krásně vidět , že někteří se účastní jen z pragmatických důvodů , pro případ , že by se převrat podařil .
zapsala do mého života . V červenci jsem pak poprvé mohla na pozvání našich přátel vycestovat do Anglie . Je smutné , že v dnešní době mnoho mladých lidí , i z řad vysokoškoláků , vůbec netuší , co se tehdy stalo .“ ( V té době mi bylo 17 let .)
„ Pamatuji si , že to byl pátek a já jela jako obvykle s rodinou na chalupu do Českého ráje . Bylo chladno a začínal padat sníh . Na chalupě jsme pustili západní rozhlas a dozvěděli se jsme o masakru , co se udál na Národní třídě . V neděli jsme se vrátili zpět do Prahy . Bála jsem se o dceru , protože se hned od pondělí v rámci školy zapojila do revoluční činnosti . V práci jsme měli dobrou partu obdobně smýšlejících lidí , kteří se o rodící se revoluci také zajímali . První zprávy se do televize dostaly až v úterý . Dcera chodila demonstrovat se spolužáky už od začátku . Já jsem na demonstraci poprvé byla ve čtvrtek Na Příkopě . Na demonstracích bylo krásně vidět , že někteří se účastní jen z pragmatických důvodů , pro případ , že by se převrat podařil .“ ( V té době mi bylo 43 let .)
„ V této době žiji a pracuji v Mladé Boleslavi . Týden před 17 . listopadem je moje žena na školení v Brně a já trávím celý týden v garáži předěláváním naší staré Š 120 na novější model . Začíná mrznout , a tak chci práci co nejdříve dokončit . Domů chodím až večer . V pátek 17 . listopadu mám konečně hotovo a večer se ze školení vrací i žena . Nevíme nic o tom , co se odehrálo v Praze . V pozdních hodinách jsme v rádiu zaslechli pár slov o nepovolené demonstraci , kterou musela rozehnat policie . Zpráva nás moc nepřekvapila , protože to v tomto roce bylo již poněkolikáté . Obvykle takto končily veškeré demonstrace . Ani v sobotu jsme se moc nového nedozvěděli . Odpoledne se objevily informace o mrtvém studentovi . Oficiální zprávy z rádia a televize byly patřičně tendenční . Měli jsme však pocit , že to asi nebude jen tak , když se o tom pořád mluví .
Teprve v pondělí se informace o tom , co se doopravdy v Praze dělo , začaly šířit . Nejprve se objevily letáky , a pak začali přijíždět účastníci z řad studentů , herců ...
My jsme chodili cinkat klíči před divadlo . Řada lidí už ale jezdila do Prahy na Václavák a přivážela nové informace .
Přáli jsme si , aby se převrat konečné povedl ale ...
Viděl jsem soudruhy , kteří strhávali letáky . Věděl jsem o milicích , které vyrazily na pomoc Praze . Také ve zprávách v televizi se četly dopisy , které posílaly pracovní kolektivy nebo Brigády socialistické práce na podporu stávajícího vedení a Strany , které demonstrace odsuzovaly , aniž by věděly , co se v Praze doopravdy stalo .
Báli jsme se , aby to nedopadlo jako po roce 1968 . V Mladé Boleslavi byla plná kasárna sovětských vojáků .
Nejistota byla veliká . Ulevilo se nám , až když komunisté rezignovali a Václav Havel byl zvolen prezidentem .“ ( V té době mi bylo 42 let .) l
Listopadové výročí Mladá Boleslav , lavička Václava Havla před Havelským parkem
7