Já si na něj prostě počíhám .
Ale bude to k něčemu dobré ? Změní se
Vánoce k lepšímu ? A chci to vůbec ?” na dárky , protože kde by to jinak všechno sehnal , že Ježíšek umí určitě ty dárky a sebe nějak zmenšit , protože jak by se k nám jinak dostal , když dveře byly zavřené , v krbu byl zapálený oheň a okno bylo jen trochu pootevřené a že Ježíškovi určitě pomáhají andělé , protože by sám určitě tu továrnu neošéfoval , zvlášť , když je ještě miminko . A samozřejmě jsem se rodiče snažila jejich vlastním stylem opíjet rohlíkem . Musím ale přiznat , že jsem v tomto bodu byla donucena k ústupu , protože mamka po několika dnech přestala rohlíky kupovat . A jak to celé dopadlo ? Tak , jak byste čekali ; rodiče žádnou chybu neudělali . A záhada zůstala nevyřešena .
Adventy následujících roků se nesly v duchu různých “ velmi promyšlených a mazaných ” úskoků , kterým ale neznámý dárkonoš nepodlehl . Vyzkoušela jsem opravdu všechno možné . Například už známé hlídání obou rodičů na Štědrý večer ( které jsem uznala za vhodnou taktiku a provozovala ji tedy pravidelně každý rok od doby jejího vymyšlení ), nebo taktiku “ Tajemství ”, která se opírala o naprosto nezvratné tvrzení , že pokud rodičům nepřečtu svůj dopis Ježíškovi , zalepím obálku a dám ji za okno , nebudou mít určitě šanci si ho přečíst , protože od chvíle , kdy se moje obálka ocitne za oknem , je pod Ježíškovou ochranou a rodiče na něj nemůžou . Nebo například úplatky v podobě primitivního origami položeného za stromeček a nadepsaného “ Ježíškovi ”. Myslím , že se z toho dá s odstupem času vyvodit jeden závěr ; nápady mi rozhodně nechyběly .
Když mi ale bylo zhruba deset let , řekla jsem si , že bych měla začít používat sofistikovanější metody . “ Byla jsem moc hodná ,” řekla jsem si , “ ale to se teď změní . Já si na něj prostě počíhám . Sednu si pod stromeček do kouta , zakreju se nějakou větví a čapnu Ježíška za pačesy . A abych to měla natrénované , tak si to předtím vyzkouším na Barborce .” Tak vznikl můj plán “ Peřinka s očima ”. Jeho detaily byly tyto : v noci , kdy chodí Barborka , jednoduše nebudu spát , ale budu to jenom hrát . A až někdo přijde ke mně do pokoje , aby mi naplnil punčošku mandarinkami a čokoládovými bonbónky , vezmu baterku , kterou budu mít připravenou pod polštářem , namířím ji na něj , rozsvítím a zakřičím : “ Mám tě , Barborko !” Kdyby to byla opravdová Barborka , co nejuctivěji se jí omluvím a zazpívám jí koledu na usmířenou . Kdyby to byla mamka nebo taťka ... no ... Asi by mi bylo smutno a koledy na usmířenou by zpívali oni .
Nastala noc akce “ Peřinka s očima ”. Nevím , jak dlouho jsem střídala pospávání a chvilky plné ostražitosti , ale najednou jsem zaslechla tlumené kroky , jak se plíží po schodišti nahoru a ke mně do pokoje . Znělo to jako bačkory . Ztuhla jsem . Barborka se mě snaží zmást , pomyslela jsem si , vzala si v šatně maminčiny pantofle . Zrovna jsem ležela tak , že jsem se dívala na zeď , která ležela naproti dveřím . Teď jsem se měla podle plánu co nejtišeji otočit , abych se dívala ke dveřím , a uchopit baterku . Hledám pod polštářem , když vtom jsem si vzpomněla , proč ji tam nemůžu najít . Já ji nechala na stole ! Chtěla jsem pro ni doběhnout , ale už bylo pozdě . Dveře pokojíku se otevřely . Nemohla jsem nic dělat , protože bez baterky , své jistoty , jsem si na žádnou akci netroufla . Tak jsem jen špicovala uši . Slyšela jsem akorát , jak kroky míří k místu , kde mám punčochu , pak zase odcházejí a zavírají dveře do mého pokoje . Pro jistotu jsem napočítala do pěti a už jsem letěla k punčoše nahmatat svou nadílku . Záhy jsem zjistila , že jsem dostala očekávané mandarinky a pralinky . Zklamaně jsem se vrátila do postele a usnula . Další den se mi ale lehký spánek vymstil , protože jsem byla tak unavená , že jsem málem usnula o hodině . A ptáte se , jak to dopadlo na Štědrý večer ? Naprosto očekávatelně . Mamka neměla s mým mladším bratrem tolik starostí , aby na mě zapomněla , našla mě a zpod stromečku mě prostě vytáhla . Ani si neumíte představit , jak jsem byla naštvaná .
Tady Vám ovšem musím přiznat , že další roky jsem se vůbec nesnažila zjistit pravdu o Ježíškovi . Řekla jsem si , že je to tak nějak “ pod moji úroveň ” a že fakt nemám zapotřebí sedět někde v rohu s kamerou a natáčet toho , kdo může za to , že jsou na Vánoce dárky pod stromečkem . Už přece nejsem prcek , ne ?
Takhle to bylo až do současnosti . Jenže letos se to trochu změnilo . Nechci říct , že bych zrekapitulovala akci “ Peřinka s očima ” nebo tak něco . Spíš jsem si řekla : “ Dobrá . Už jsem vyrostla z té dětské naivity . Můžu si naprosto upřímně přiznat , že Ježíšek prostě není , stejně jako svatá Barbora nedává pralinky do punčochy a Mikuláš s čerty a anděly mi nenechávají u babičky nadílku , protože já jsem zrovna byla ve škole . Ale bude to k něčemu dobré ? Změní se Vánoce k lepšímu ? A chci to vůbec ?” A na to jsem si odpověděla : “ Ne . Nebude to k ničemu dobré . Vánoce se nezmění k lepšímu a já to nechci .” Možná jsem ještě duší dítě a tak docela jsem z té naivity nevyrostla , ale nevím , jestli konkrétně v tomhle chci někdy Ö
23