Případ
mýdlové vůně
V klubovně už před námi byli čtyři
lidé a o něčem se vzrušeně doha-
dovali.
text:
4.
DÍL
Sofie Anna Janebová 2.0 ilustrace: Adéla Rozsypalová 2.0
Z
místa úplně vzadu místnosti vstala
vysoká holka s hnědými vlasy na
mikádo a vysportovanou postavou.
Přišla k nám a stiskla si s Dominikou ruku.
“Ještě, že jsi přišla, nemůžeme na nic
přijít.” ulevilo se oné inspektorce.
“Vzala jsem s sebou i někoho, kdo se
vyzná v chemii, jak jsi mi napsala. Tohle je
můj bratranec Viktor Vlček.” představila
mě Dominika.
“Ty máš bratrance, Dominiko?” řekl užasle
chlapec sedící nejblíže u dveří. “Já jen, že
jsi nám o něm nikdy neřekla...” dořekl po
jejím kamarádsky káravém pohledu.
“Ráda tě poznávám, Gita Lukešová.” poda-
la mi ruku inspektorka stejně jako předtím
Dominice.
Následně jsem zjistil, že ten světlovlasý,
hnědooký kluk s mohutnou postavou a
brýlemi se jmenuje Hynek Stakora, ten
vysoký, hnědovlasý a tmavooký, který
seděl nejblíže u dveří je Libor Němec
a onen Radek (příjmením Mlčoch) má
černé vlasy a ostré zelené oči. Jistá
nedůvěřivost z něj vyzařovala, možná
jsem ale byl přece jen ovlivněn tím, o
čem se přede mnou zmínila Dominika. Po
hromadném seznamování jsme se usadili
a Gita začala povídat.
“Dnes o osmé vyučovací hodině se v
učebně 2.07 stalo Ondřejovi Vávrovi
něco velice nemilého. Najednou se
podle svědecké výpovědi sesunul a začal
se kroutit v bolestech. Okamžitě byl
odvezen do nemocnice, ale zatím nikdo
z doktorů neví, co mu je. Nikomu jinému
se nic nestalo a do té chvíle byl Ondřej
úplně v pořádku.”
“Hmm, to zní zajímavě.” řekla Dominika.
“Než na to ale zapomeneme, jaká je zde
práce pro chemika?”
“Z Ondřejova penálu vycházela vůně,
která nebyla nikomu ve spojení s Ond-
řejem povědomá. Nevíme, jestli to třeba
není nějaká nebezpečná chemikálie nebo
tak něco, i když Libor je přesvědčený,
že si Ondřej jen koupil nový deodorant.”
odpovídala Gita, pokládaje přede mě
černé pouzdro se třemi auty, bílým, šedým
a modrým. Když jsem k němu přičichl, cítil
jsem silnou mýdlovou vůni. Žádnou chemi-
kálii, která takto čpí jsem neznal, a tak mi
nezbylo nic, než se přiznat:
“Žádnou podobnou chemikálii neznám.”
“Takže to je ten deodorant, jak jsem říkal!”
vykřikl nadšeně Libor.
“Tak budeme radši pokračovat, než nám
tady Libor tu svou teorii rozvine.” řekla
Gita.
“Dobrý nápad.” souhlasila Dominika. “Co
všechno tedy víte o Ondřejovi?” Zde si pře-
vzal slovo Hynek, vytáhl svůj zápisník Ö
9