alpy
nevšední sportovní
zážitek
Již tradičně se vydala skupina
zdatných lyžařů a snowboardistů
z řad druhých ročníků vstříc ne-
všedním zážitkům do lyžařské ob-
lasti Ski Amadé.
text:
Klára Marková 2.a
Pondělí – Můžeme vyrazit?
V
Dnes jsme
na lyžování
zvolili Ho-
chwurzen,
který se na
mém schlad-
mingovském
lyžařském
žebříčku řadí
na třetí místo.
neděli večer se začal zvedat silný
vítr, který ani v pondělí časně ráno
neustával. Množí se telefonáty
vystrašených rodičů požadující odložení
naplánovaného odjezdu studentů druhých
ročníků na lyžařský kurz do Alp. K radosti
nás všech šéf naší výpravy pan profesor
Petr Bárta má na věc jiný názor. V 8:30
odjíždíme z parkoviště u OC Olympia v
Mladé Boleslavi a vyrážíme směr Hüttau.
Před sebou máme bezmála osmihodinovou
cestu, kterou zvládáme bez komplikací.
Večer se po Cimrmanovsku rozdělíme
do jednotlivých družstev, která jsou pod
vedením našich profesorek Veroniky
Klatovské, Zuzany Neuhäuserové a Lenky
Hrdličkové a pana profesora Petra Bárty,
našeho ex-profesora Petra Dostála a léka-
ře výpravy Romana Mizery.
Úterý – První obloučky…
Po snídani v 8:15 vyrážíme lyžovat do
nejbližšího lyžařského střediska Flachau.
K velké nelibosti pana profesora Bárty od-
jezd značně zdržela nedochvilnost někte-
rých účastníků kurzu a téměř stoprocentní
absence občanského průkazu v bundách
našich lyžařů. Lehce napjatou a nervózní
atmosféru v autobusu dokonale odbourala
odpověď na otázku: “A co ty nemáš?“ „Já
si zapomněl sušenku,“ po níž se doslova
rozchechtal celý autobus.
Počasí nám zatím moc nepřeje. Po
sluníčku ani památky, hustě sněží a je
mlha. Doufám, že se během dne vyjas-
ní, aby místní krásné a široké sjezdovky
byly vidět. Nakonec se na chvíli přece jen
vyjasnilo a alpské svahy jsme tak přece jen
zahlédlii. Bohužel vítr stále zesiloval. „Vítr
je tak silný, že nemůžu zatáčet doprava!“
stěžovali si někteří lyžaři. Dokonce zasta-
vily lanovky na jedné straně kopce, a tak
se naše družstvo muselo nazpátek vydat
skibusem.
Středa – Lyžařská houpačka
přes čtyři hory…
První den lyžování utekl jako voda a my
se tentokrát vydali do asi třicet minut
vzdáleného města Schladmingu, oblasti
tzv. lyžařské houpačky přes čtyři hory.
Počasí nám přálo více než předchozí den,
a tak jsme si na chvíli užili i sluníčka. Já do
Schladmingu jezdím odmalička, a tak jsem
už dávno zcela podlehla kouzlu zdejších
štýrských hor. Dnes jsme na lyžování zvo-
lili Hochwurzen, který se na mém schlad-
mingovském lyžařském žebříčku řadí
na třetí místo. Lyžování zde vůbec není
špatné, ale v porovnání se zbývajícími tře-
mi zdejšími lyžařskými areály jsou tamní
sjezdovky úzké, a tím, že je areál nejmenší,
tak jsou zde i masy lyžařů. Na oběd jsme
se pak přesunuli do (za mě nejlepšího)
lyžařského areálu, Reiter Almu. Ö
29