Vzpomínka na školu
Návrat do reality : jiný svět
To si to jedno lednové ráno šlapu ulicí Palackého . Kam mám namířeno ?
Výtvarná díla studentů ožívají a vábí zvědavé oči .
Cítíte tu vůni temper ? Míchá se s vůní vosku , nového papíru a kávy . text : Anna Bačáková 1 . a
To se hned dozvíte . Zastavuji se před mladoboleslavským gymnáziem . Kterým ? Jistě uhádnete . Zvednu pohled k novobaroknímu balkónku , k sochám , které svou pozornost věnují pouze odrazu v kamenném zrcátku . Vší silou se zapřu o vchodové dveře - nepovolují . Kdo vás zavřel ? Jak to , že je zavřeno ? Zmrzlá klika konečně povolila a dveře do kouzelné říše se otevřely .
Ze zvyku mířím vlevo ke vstupu do školních šaten . Já vím , mám si vytáhnout kartičku , nebo si počkat na studenty , ale to bych tu čekala hodnou chvíli . Volím tedy kartu ISIC a přikládám ji ke stroji . Táhlé „ Píííp “ a pokračuji v cestě . Zhruba v polovině temné uličky , mezi šatními skříňkami a bílou zdí , s hrůzou zjišťuji , že jsem zapomněla rozsvítit , za to mě určitě spolužáci pokárají a zdejší pavouci mě nepřijmou do společnosti . Když nic nevidíte , tak vás rozhodně nenapadne si rozsvítit , že ? Máme tu ale horší problém . Jsem plná obav , že na mě vyskočí Mínotaurus , nebo měsíce stará svačina . Zázrakem objevuji úzké schodiště mířící vzhůru . Ptáte se na smysl mé cesty ? Na to vám prozatím nejsem schopná odpovědět . Začíná svítat a prázdné chodby se plní světlem .
Výtvarná díla studentů ožívají a vábí zvědavé oči . Čí oči ? Do ticha zařinčí zvonek . Také slyšíte to otravné štěbetání studentů ? Šouravé kroky polospícího ? „ Have you .“ Ozývá se silný hlas patřící jedné z profesorek . A vše rázem utichá . Kdy začíná první hodina ? Do jaké učebny mám jít ? Mířím ke schodišti v samotném jádře patra , míjím prázdné učebny a konečně se ocitám před kamenným schodištěm . Co to ? Přede mnou stojí dominanta hlavní chodby . Pozlacené kyvadlo vrhá zlatavé odlesky do stran . Pohybuje se ze strany na stranu a jeho špice za sebou zanechává cestičku v písku . Na prázdné chodbě toto kyvadlo vyniká . Ale proč tu stojí ? Pečlivě se zadívám na dráhu kyvadla . Připomíná mi souměrný , možná trošku oškubaný , květ sedmikrásky . Obracím se na samotné kyvadlo . Je to přeci zavěšená koule s kuželem . Je na tom poutavý samotný pohyb ? Nebo je to tím zlatavým povrchem kyvadla ? A to pískoviště tu asi nestojí jen tak pro zábavu studentů . Kyvadlo se zastavuje v jednom bodu , v písku zůstávají okvětní lístky . ..
Stoupám po schodech , zastavuji se v mezipatře a zatáčím- směr : učebna výtvarné výchovy . Cítíte tu vůni temper ? Míchá se s vůní vosku , nového papíru a kávy . Ale z učebny na mě hledí pouze nedokončená výtvarná díla . Na zemi leží skvrny různých barev a konzistencí , olejové barvy jsou ztracené hluboko v jedné z mnoha papírových krabic , tužky růžných velikostí a tvrdostí smutně polehávají v hrníčcích . Chybí vám pořádné tužky ? Jednu z nich si půjčuji a doufám , že ji stihnu vrátit do maturity . Vůně prošlého jogurtu zuřivě útočí na mé čichové buňky . S úctou toto místo opouštím a vydávám se po sluchu za brnkavými tóny kytary . Kdo tu hraje ? Že by si nějaký umělec zasteskl , rozbil zámek a šel si popovídat s opuštěnými nástroji ? Vykouknu ode dveří , ale nikoho nevidím . Nástroje a stojany s otevřenými knížečkami leží na modrém koberci , z oken se mi naskýtá pohled na zasněženou ulici a část venkovního hřiště , které také zeje prázdnotou . Z toho Ö