a to je nicnedělání. Už jste
rozcvičené, nalíčené, učesané, pěkně v kostýmu
a začíná na vás doléhat
tréma. A tréma, přátelé, to
je neodbytná dáma. Svým
pařátem do vás šťouchá
tak dlouho, že běžíte už po
páté na záchod a třesou se
vám kolena.
A přesto tato
dáma do toho zkrátka patří. A když
zaškrábe na vaše
dveře, nevyhazujte
ji pryč a ani před ní
neutíkejte. Pozvěte
ji dál, ať si s vámi
tedy pobude.
Uvidíte, že ve finále
vám dá něco, co vás
popožene k vrcholným
výkonům, které se občas
dějí jen na jevišti a pak
dotyčný nechápavě kroutí
hlavou, jak se mu to podařilo. Adrenalin, obrovský
příliv energie a síly - to je to,
co vám tato dáma dá, když
tomu strachu nepodlehnete. Myslíte, že jste samy,
co prožíváte strach? Ale
kdepak: My všichni se bojíme. I ten největší profík
má strach – ale jsme na
jedné lodi, pamatujete?
Když přijde bouře – vaše
vnitřní bouře prostě dýchejte, skákejte, pijte, dotýkejte
se a hlavně si nezapomeňte
říkat tu nejdůležitější větu:
UŽIJU SI TO.
Kdysi mi moje učitelka tance, vyprávěla příběh,
který zažila na vlastní kůži.
Jednou se šla podívat na
balet do nároďáku, snad
to bylo i někde mimo naše
hranice.
a ve vteřině víte, že
jste namydlení a bude
vám to klouzat jak po
oleji. Nebo zapomenete
choreografii,
nebo neuděláte trik
a nebo prostě spadnete na prdel. Ok. V
tom případě prostě
udělejte, co zrovna
můžete a použijte to,
co máte. I kdybyste
měly pět minut kroutit zadkem a totálně
improvizovat – tohle
je vaše chvíle- tak si
ji užijte.
Deset baletek stojí
na špičkách na jevišti a do toho přitančí
sólistka. Všechny oči
se upínají přímo na
ni. Zvedá ruce a
najednou PRÁSK:
Povolí se jí ramínka
u trikotu a trikot se
přehoupne přes její
prsa. Stojí tam – nahá
a bradavky jí trčí
To, co se děje na
jak výstražná světla scéně, když vstupujete do
přímo na diváky
„záře reflektorů“ je zase jiný
Všichni nevěřícně zírají a
čekají, co bude. Lehce skloní pohled a pak se napřímí
a jak Venuše v celé své obnažené kráse odtančí své
sólo. A dá do toho všechno:
veškerej stud, strach i překvapení, kterej musela v ten
okamžik jistě zažít. Jeviště
je jen její a celé divadlo má
v hrsti. Když udělá poslední pohyb a zabodne špičku
do podlahy a zastaví se ve
štronzu, je ticho. A pak se
všichno postaví a tleskají.
A to je přesně ono!
příběh.
Jedinou jistotu, kterou vám mohu zaručit
je , že TADY to nikdy nezatančíte stejně
jako na trénincích
ve studiu, ve sto let
staré sportovní podprdě, s pár zářivkami nad hlavou a kamarádkou, která vás
natáčí na mobil.
Zatančíte to líp, zatančíte
to hůř, ale nikdy ne stejně.
Opravdu
se To, co se děje za scénou
po vašem vystoupení, vám
může
stát
coko- mohu klidně říct – děje se
liv-šáhnete si na tyč toho totiž hodně – radost-