tému, tedy svalových skupin,
které se podílí na stabilizaci
páteře a brání opět bolestem
zad a v horším případě výhřezu
meziobratlové ploténky. Mezi
tyto svaly se řadí bránice, pánevní
dno, hluboká vrstva svalů břišní
stěny a krátké svaly, které spojují jednotlivé obratle mezi sebou.
Kontrakcí těchto svalů vzniká
břišní lis, zpevňuje páteř a brání
přetěžování určitých segmentů,
jako je například bederní úsek,
který je častým zdrojem bolestí
zad. Podobné techniky využívá i
fyzioterapeut prof. Pavel Kolář.“
Pokud to shrneme, díky pole
dance budete mít zpevněnou
postavu,
dostatek
svalové
hmoty a díky ní zrychlený bazální metabolismus, takže vaše
tělo bude spalovat více kalorií,
i když se nehýbete, budete mít
lepší postoj (a přiznejme si, že
v dnešní době je správné držení
těla nejen výhodou pro vaše
zdraví, ale také pro váš vzhled),
zdravá záda, stabilita vám
pomůže překonávat situace jakou je třeba chůze na jehlách po
pražských kostkách, a v neposlední řadě vytrvalost, fyzičku a
skvělou náladu!
Když jsem se Elišky zeptala na
negativa, trochu se zdráhala.
Přece jen je to nadšená pole
dancerka, která tenhle sport miluje a říct o tom něco špatného
není úplně jednoduché.
Jak všichni víme, s pole dance
je nutné zvyšovat i flexibilitu.
Pokud chcete být na vysoké
úrovni, musíte ideálně umět
provaz i rozštěp a mít záda
ohebná jako je gumička do
vlasů. Jenže tento druh flexibility už pro naše tělo není zdravý.
„Pokud se podíváte do učebnice
anatomie, extenze v kyčelním
kloubu - zanožení - je přibližně
15 stupňů. Rozsahy, kterých
se snažíme při tréninku dosáhnout, jsou až okolo 90 stupňů
pro profesionální tanečnice,
což je několikanásobek rozsahu pro obyčejného zdravého
člověka. Tento extrém tedy s
sebou nese i negativa v podobě
roztažení kloubního pouzdra a
přilehlých ligament, které mohou působit bolest. Zvětšený
rozsah v kloubu jde ruku v ruce
s větší kloubní labilitou, která
musí být kompenzována svalovou aktivitou. Pokud tedy se
sportem skončíte, svaly postupně ztratí sílu a nezajistí dostatečnou fixaci kloubů. Tím,
že jsou přetěžovány, dochází k
opotřebení kloubní chrupavky
a předčasnému vzniku kloubní
degenerace, artróze. Ale to už je
opravdu extrémní případ.“ varuje
Eliška a já jsem se zastyděla, že
se snažím být gumová a přitom
to pro moje tělo vůbec není
zdravé.
Všichni víme, že s pole dance
je spojena svalová dysba lance. Nutnost dělat vše na
obě strany, když ta druhá prostě neposlouchá, většinu z nás
odrazuje. Nejedná se ale pouze o dysbalanci stran, ale také
horních a dolních končetin. V
pole dance je více namáhaná
horní polovina těla. Tedy ramena, záda, břicho, ruce. Eliška doporučuje tuto nerovnost
kompenzovat dodatečným posilováním na stehna, hýždě nebo
v rámci kondičního tréninku přidat běhání, lyže či jízdu na kole
nebo bruslích. Podle Elišky by
měl každý naslouchat svému
tělu a tomu, co potřebuje.
„Pokud se této dysbalance
obáváte, nechte si udělat
analýzu těla pomocí přístrojů
jako jsou InBody, Tanita a další,
které mimo jiné zobrazí rozložení svalové a tukové hmoty
po těle a to jak v horní či dolní polovině, nebo pravé a levé
straně.“ doporučuje Eliška.
Učím pole dance už nějaký ten
41
pátek a často jsem se setkala
s tím, že přes letní prázdniny si
kurzistky daly oraz a vypadly tak
na 2 – 3 měsíce z tréninků. Vždycky jsem se snažila jim naznačit,
že to není dobrý nápad a že pro
ně pak návrat na tyč nebude jednoduchý, jelikož jim za tu dobu
ochabne svalstvo. Sama jsem
ale přesně nevěděla, jak dlouhá
pauza stačí našim svalům, aby
přestaly fungovat dle našich
představ a nároků, a tak jsem se
zeptala Elišky.
„Podle doporučení sportovních
lékařů je minimum pro udržení
kondice 2 hodiny sportu týdně.
Pokud chce člověk adaptaci na
zátěž zvyšovat, je vhodné trénovat alespoň tři hodiny týdně.
Změny na svalech pak lze pozorovat po několika týdnech až
měsících. Naopak tyto pozitivní
změny se řídí principem reverzibility. Při přerušení tréninku se
adaptace na zátěž snižuje a to už
po 1 či 2 týdnech. Aby se člověk
vrátil do původní kondice, zabere
minimálně stejnou dobu, jako trvala pauza bez tréninku, někdy
je potřeba pro získání původní kondice doba dvojnásobná,
než kolik trvala pauza. Možná
znáte z vlastní zkušenosti, ležíte
s chřipkou a po týdnu v posteli
pozorujete, že svaly lehce “měknou”, pak jdete trénovat a cítíte,
že ačkoli příznaky nemoci jsou
dávno pryč, není to úplně ono.“
vysvětlila Eliška a tím se náš
rozhovor uchýlil ke konci.
I mě samotnou informace obsažené v tomto článku udělaly
opět o kus moudřejší a já moc
děkuju Elišce, že si našla chvilku.
Do budoucna máme v plánu
další článek, takže pokud máte
jakýkoliv dotaz, který se týká
tréninku, svalů nebo z Ʌ