ROZPAD ZÁPADNÍHO MĚNOVÉHO SYSTÉMU 99
Spolu s tímto návrhem se Spojené státy usilovně snažily o vytvoření nového druhu světových papírových rezervních peněz – zvláštních práv čerpání( Special Drawing Rights – SDR). Věřilo se, že tyto papírové peníze nakonec zcela zlato nahradí a budou sloužit jako nová světová papírová měna vydávaná budoucí světovou rezervní bankou. Kdyby takový systém byl někdy zaveden, pak by mohly Spojené státy provádět společně s ostatními státy ještě vyšší inflaci( jedinou mezí by pak byla katastrofa vysoké celosvětové inflace a rozpad světové papírové měny). Nicméně SDR – neustále pod tlakem západoevropských států a zemí usilujících o „ tvrdou měnu“ – představovala doposud stále jen drobný doplněk rezerv tvořených americkými dolary a jinými měnami.
Všichni ekonomové, kteří obhajují papírové peníze, keynesovci počínaje a friedmanovci konče, si byli nyní jisti, že zlato zcela vymizí z mezinárodního měnového systému. Tito ekonomové sebejistě předpovídali, že v případě odstranění „ opory“, které se zlatu ze strany dolaru dostávalo, klesne brzy tržní cena pod 35 dolarů za unci, či dokonce až na odhadovanou „ průmyslovou“ neměnovou cenu zlata ve výši 10 dolarů za unci. Cena zlata na trhu ale nikdy neklesla pod 35 dolarů a trvale se pohybovala nad touto výší. Na počátku roku 1973 se vyšplhala až na přibližně 125 dolarů za unci, což byla částka, kterou by ještě rok předtím žádný ekonom zastávající se papírového standardu neoznačil za možnou.
Dvojsložkový trh zlata ale zdaleka nezaložil nový, trvalý měnový systém, poskytl pouze krátký oddechový čas. Americká inflace a deficity pokračovaly. Eurodolary se rychle hromadily, zlato dále odplývalo a vyšší tržní cena zlata pouze odhalovaly narůstající ztráty světové důvěry v dolar. Dvojsložkový systém spěl rychle ke krizi a ke konečnému zrušení brettonwoodského systému. 40
40 O dvojsložkovém trhu zlata se lze více dočíst v Rueff, Jacques: The Monetary Sin of the West, Macmillan, 1972.