100 PENÍZE V RUKOU STÁTU
7. Fáze VII: Konec brettonwoodského systému: Pohyblivé kurzy papírových peněz, srpen – prosinec 1971
15. srpna 1971, stejný den, kdy prezident Nixon zmrazil ceny v marném pokusu zabránit rozpoutané inflaci, ukončil existenci hroutícího se brettonwoodského systému. Vzhledem k hrozícímu nebezpečí, že evropské centrální banky předloží své nahromaděné zásoby dolarů k výměně za zlato, rozhodl se prezident Nixon zcela zlatý standard opustit. Poprvé v americké historii byl dolar zcela nekrytou, papírovou měnou. Nebyl poprvé vůbec kryt zlatem. I poslední tenká vazba na zlato, která přetrvávala od roku 1933, byla pře�ata. Svět se opět ponořil do systému papírových peněz 30. let. Situace ale byla horší, protože nyní již ani dolar nebyl svázán se zlatem. Na obzoru se rýsovala hrozivá budoucnost v podobě měnových bloků, odvetných devalvací, ekonomické války a rozpad mezinárodního obchodu a investic spolu s celosvětovou krizí, která je všeho důsledkem.
Co dělat? Spojené státy se pokusily obnovit mezinárodní měnový řád, jemuž chybí vazba na zlato, a proto přivedly svět k podepsání Smithsoniánských dohod 18. prosince 1971.
8. Fáze VIII: Smithsoniánská dohoda, prosinec 1971 – únor 1973
Smithsoniánská dohoda, oslavovaná prezidentem Nixonem jako „ největší měnová dohoda v dějinách lidstva“, stála na ještě vratších nohách a byla založena na ještě méně zdravém základě než standard zlaté devizy ve 20. letech nebo brettonwoodský systém. Země se opět zavázaly udržovat pevné směnné kurzy, ale tentokrát bez zlata i bez světových peněz, které by penězům poskytovaly krytí. Kromě toho byly kurzy mnohých evropských měn pevně stanoveny na podhodnocených paritách ve vztahu k dolaru. Jediným ústupkem Spojených států byla drobná devalvace oficiálního kurzu dolaru na 38 dolarů za unci. Přestože devalvace byla příliš malá a přišla příliš pozdě, byla velmi důležitá, jelikož vyvrátila donekonečna opakovaná prohlášení americké vlády, že se zavazuje udržovat