96 PENÍZE V RUKOU STÁTU
tak byla vzhledem k inflaci a znehodnocování těchto měn velmi nadhodnocena. Inflací postižená libra šterlinků se např. vrátila k paritě 4,86 dolarů za libru navzdory tomu, že na trhu byla její kupní síla daleko nižší. Jelikož byl dolar v roce 1945 uměle podhodnocen a většina ostatních měn nadhodnocena, stal se dolar vzácný a svět začal zažívat tzv. nedostatek dolarů, který měli američtí daňoví poplatníci vyrovnat prostřednictvím zahraniční pomoci. Stručně řečeno, přebytek vývozu Spojených států, který v důsledku podhodnoceného dolaru vznikl, měl být částečně financován z peněz neš�astných amerických daňových poplatníků v podobě poskytování zahraniční pomoci.
Jelikož vznikl značný prostor pro provádění inflace, aniž by vláda musela čelit jejím následkům, pustila se vláda Spojených států do poválečné politiky pravidelné, neustálé měnové inflace a tuto politiku od té doby praktikuje zvesela dál. Od počátku 50. let začala americká inflace obracet tok mezinárodního obchodu. Po jistou dobu prováděly Spojené státy inflaci a zvyšovaly množství peněz a úvěrů, zatímco velké evropské vlády, z nichž mnohé byly v měnových otázkách ovlivněny „ rakouskými“ poradci, sledovaly politiku poměrně „ tvrdých peněz“( např. Západní Německo, Švýcarsko, Francie, Itálie). Británie, která prováděla prudce inflační politiku, byla nucena kvůli odlivu dolarů devalvovat libru na realističtější úroveň( po nějakou dobu to bylo zhruba 2,40 dolaru). Všechny tyto skutečnosti společně s rostoucí produktivitou v Evropě a později i v Japonsku vedly k pokračujícím deficitům americké platební bilance. Během 50. a 60. let prováděly Spojené státy inflaci ve stále větší a větší míře jak v porovnání s Japonskem, tak v porovnání se Západní Evropou. Klasický zlatý standard, který by omezoval inflaci – obzvláště inflaci americkou, byl ale pryč. Pravidla brettonwoodské hry zajiš�ovala, aby západoevropské státy pokračovaly v hromadění svých rezerv a dokonce aby tyto dolary použily jako základ pro inflaci svých vlastních měn a úvěrů.
Postupem doby se ale země západní Evropy( a Japonsko), které prováděly mírnější inflaci, začaly zneklidňovat z toho, že byly nuceny hromadit dolary, které nyní již dávno nebyly nadhodnocené, ale naopak výrazně podhodnocené. S postupně klesající kupní silou a tedy klesající skutečnou hodnotou dolaru se zahraniční vlády