92 PENÍZE V RUKOU STÁTU
kvůli zachování britské národní „ prestiže“ a v marné snaze obnovit status Londýna jako světového centra „ tvrdých peněz“. Aby se Británii podařilo uspět v tomto hloupém heroickém pokusu, musela by provést drastickou deflaci peněžní nabídky a cenové hladiny, protože za 4,86 dolaru za libru byly britské vývozní ceny příliš vysoké, aby mohly obstát v konkurenci na světových trzích. Deflace ale z politických důvodů nepřicházela v úvahu, protože nárůst moci odborů zesílený národním systémem pojištění v nezaměstnanosti způsobil, že mzdy se nemohly přizpůsobovat směrem dolů. Aby mohlo k deflaci dojít, musela by britská vláda zvrátit trend růstu státu blahobytu. Britové ale ve skutečnosti chtěli pokračovat v inflaci. Výsledkem pokračující inflace a návratu k nadhodnocené paritě bylo omezení britského vývozu ve 20. letech a značný nárůst nezaměstnanosti během tohoto období v situaci, kdy většina světa zažívala ekonomický rozmach.
Jak by si ale Britové mohli užívat silné libry aniž by nesli náklady k tomu nutného přizpůsobení? Ustavením nového mezinárodního měnového řádu, který by přiměl či donutil ostatní vlády k inflaci nebo k opětnému ustavení zlatého standardu na nadhodnocených paritách jejich měn a tímto způsobem ochromil jejich vývozy a podpořil dovozy z Británie. Přesně o to Británii šlo, když na Ženevské konferenci v roce 1922 stála v čele úsilí o vytvoření nového mezinárodního měnového řádu – standardu zlaté devizy.
Standard zlaté devizy fungoval následovně. Spojené státy zůstaly na klasickém zlatém standardu a směňovaly dolar za zlato. Británie a ostatní západní země se ale vrátily k pseudozlatému standardu – Británie tak učinila v roce 1926 a ostatní země také přibližně v této době. Britské libry a ostatní měny nebyly směnitelné za zlaté mince, ale pouze za velké kusy zlata( zlaté pruty), používané pouze při mezinárodních transakcích. To zabránilo obyčejným občanům Británie a ostatních evropských zemí v každodenním používání zlatých mincí a vedlo tak k ještě většímu používání papírových peněz a depozit a umožnilo ještě větší inflaci. Británie však
krize v roce 1929, viz Robbins, Lionel: The Great Depression, Macmillan, 1934.