80 PENÍZE V RUKOU STÁTU
zlato. Nakonec musela centrální banka s inflací přestat a v zájmu zachování měnového standardu začít s úvěrovou kontrakcí.
Existuje jen jeden způsob, jak se vyhnout požadavkům cizinců na vyplacení zlata – spolupráce centrálních bank. Dohodnou-li se všechny centrální banky, že budou provádět inflaci společně přibližně ve stejném rozsahu, pak nebude docházet k tomu, že jedna země bude zlato ztrácet a druhá získávat, a celý svět bude moci provádět inflaci téměř bez omezení. Jelikož si každá země úzkostlivě hlídala svou vlastní moc a podléhala řadě různých tlaků, ukázala se takováto spolupráce doposud být téměř nemožnou. Za jeden z nejpovedenějších pokusů lze označit dohodu Federální rezervního systému podporovat domácí inflaci ve 20. letech 20. století, aby pomohl Velké Británii a zabránil tomu, aby se zlato z Británie přesouvalo do Spojených států.
Ne vždy se však vlády uchylovaly k deflaci či k omezování inflace, kdykoli čelily rozsáhlým požadavkům na výplatu zlata. Ve 20. století bylo běžnější, že namísto toho jednoduše „ opustily zlatý standard“. Tento krok samozřejmě zaručuje, že centrální banka nemůže zkrachovat, protože standardními penězi se nyní stávají její bankovky. Stručně řečeno, vládě se konečně podařilo odmítnout splácet své dluhy a v podstatě zprostila bankovní systém této tíživé povinnosti. Pseudopotvrzení o uložení zlata byla nejprve vydávána bez krytí a poté, když nadešel den zúčtování, bylo vše bezostyšně dokonáno prostým odstraněním směnitelnosti za zlato. Odloučení jmen nejrůznějších národních měn( dolarů, liber, marek) od zlata a stříbra bylo nyní úplné.
Vlády nejprve odmítly přiznat, že se jedná o trvalé opatření. Mluvily o „ pozastavení směnitelnosti za zlato“ a vždy bylo očekáváno, že nakonec, po skončení války či jiné „ pohromy“, vláda svým závazkům opět dostojí. Když Bank of England na konci 18. století opustila zlatý standard, setrvala mimo něj po dobu dvaceti let, ale nikdo nepochyboval o tom, že po skončení války s Francií bude tato směnitelnost obnovena.
Dočasné „ pozastavení směnitelnosti“ bylo jen prvním krokem k úplnému zbavení se tohoto závazku. Zlatý standard konec konců není kohoutek, který by šel zavřít či otevřít podle toho, jak si vláda vzpomene. Potvrzení o uložení zlata jsou bu� za zlato směnitelná,