VMĚŠOVÁNÍ STÁTU DO OBLASTI PENĚZ 75
Z toho všeho vyplývá, že všechny banky v zemi se stávají klienty centrální banky. 30 Zlato proudilo od soukromých bank do centrální banky a výměnou za ně se veřejnosti dostalo bankovek centrální banky a stažení zlatých mincí z oběhu. Zlaté mince byly posměšně „ oficiálními místy“ nazývány jako pouhá obtíž, zastaralý, neefektivní a starodávný „ fetiš“, který se možná hodí dětem pod stromeček, ale to je tak všechno. O co bezpečnější, pohodlnější a efektivnější je zlato v situaci, kdy leží v neražené podobě v mohutných sklepeních centrální banky! Veřejnost, vystavena této propagandě a ovlivněna údajnou pohodlností používání bankovek centrální banky a výhodností jejich krytí vládou, postupně přestávala používat zlaté mince ve svém každodenním životě. Zlato neúprosně plynulo do centrální banky, kde v takto „ centralizované“ podobě umožňovalo daleko větší inflaci peněžních substitutů.
Federal Reserve Act ve Spojených státech nutí banky udržovat minimální rezervní poměr k depozitům a od roku 1917 se tyto rezervy mohou skládat pouze z depozit u Federální rezervní banky. Zlato tak již nemohlo tvořit část legálních bankovních rezerv a muselo být uloženo ve Federální rezervní bance.
Celý tento proces zbavil veřejnost zvyku používat zlato a dopravil zlato, jež lidé vlastnili, do nepříliš dobré péče státu, kde mohlo být poměrně bezbolestně konfiskováno. Obchodníci na mezinárodních trzích ale stále neražené zlato používali pro velké transakce, ale v rámci celé populace tvořili zanedbatelný podíl.
Jedním z důvodů, proč veřejnost mohla být svedena od zlata k bankovkám, byla ohromná důvěra, kterou všichni v centrální banku vkládali. Centrální banka, v jejímž držení se nacházelo téměř veškeré zlato v zemi a za níž stála mocná vláda se svým renomé, zcela jistě nemohla nikdy zkrachovat! A je také pravda, že žádná centrální banka v zaznamenané historii nikdy nezkrachovala. Proč by se to ale nemohlo stát? Kvůli někdy sice nepsanému
30 Banky ve Spojených státech byly zákonem nuceny se připojit k Federálnímu rezervnímu systému a vést své účty u Federálních rezervních bank.( Takové „ státní banky“, které nejsou členy Federálního rezervního systému, uchovávají své rezervy u členských bank.)