VMĚŠOVÁNÍ STÁTU DO OBLASTI PENĚZ 73
papírové peníze. Inflace byla tak velká, že nové banky byly zaplaveny žádostmi o směnu za kov, které přicházely obzvláště od konzervativních bank z Nové Anglie, které měnovou expanzi neprováděly, ale na jejichž území vláda většinu peněz utrácela za válečné zboží. Výsledkem bylo masové „ pozastavení směnitelnosti“ v roce 1814, které trvalo více než dva roky( ještě dlouho poté, co válka skončila). Rozmáhající se banky vydávaly během této doby bankovky, které nemusely za zlato či stříbro směňovat.
Toto pozastavení vydávání zlata vytvořilo precedent pro následující ekonomické krize v letech 1819, 1837, 1857 atd. Výsledkem této tradice bylo to, že si banky uvědomily, že se po vytvořené inflaci nemusejí obávat krachu, což samozřejmě vedlo k další inflaci a k „ divokému bankovnictví“. Autoři, kteří poukazují na Ameriku 19. století jako na hrozivý příklad „ svobodného bankovnictví“, si neuvědomují zásadní význam skutečnosti, že banky byly v každé finanční krizi této povinnosti zproštěny.
Vlády spolu s bankami přesvědčily veřejnost o spravedlnosti svého kroku. Každý, kdo se pokoušel získat během krize zpět své peníze, byl dokonce považován za špatného „ vlastence“ a odsuzován jako někdo, kdo okrádá své druhy, zatímco banky byly často chváleny za to, že vlastenecky zachraňovaly společnost v dobách jejích finančních problémů. Mnoho lidí bylo ovšem takovým chováním pohoršeno a tak dal tento pocit vzniknout slavnému Jacksonovskému hnutí za „ tvrdé peníze“, které vzkvétalo v době před Občanskou válkou. 29 Navzdory používání těchto metod ve Spojených státech nebylo periodické udělování takových privilegií bankám pravidlem politiky v jiných zemích. Šlo o velmi hrubý nástroj, který bylo možno využívat jen zřídka( nešlo jej využívat trvale, jelikož málokdo by se stal klientem bank, které nikdy nesplácejí své závazky) a, co je důležitější, nesloužil k získávání kontroly státu nad bankovním systémem. Vlády konec konců nechtějí pouze inflaci, ale inflaci, kterou mají zcela pod kontrolou a rozhodují o ní. Nesmí existovat
29 Viz White, Horace: Money and Banking, 4. vydání, Ginn and Co., 1911, str. 322 – 27.