122 PENÍZE V RUKOU STÁTU
úřad. Euro existuje, i když v tomto okamžiku ještě neexistuje ve formě zvláštních bankovek a mincí, nýbrž je reprezentováno někdejšími národními bankovkami a mincemi. Markové bankovky už nejsou svébytnými penězi, nýbrž zástupci eura. A stejně je tomu i s ostatními bankovkami a mincemi dalších zúčastněných států.
6. Ekonomické a politické následky ECB a eura
Velkou otázkou samozřejmě je, jakou politiku nám ECB do budoucna nadělí a bohužel se v této oblasti nemůžeme oddávat iluzím. ECB a euro byly vytvořeny, protože starému systému hrozilo pod tlakem zadlužení národních států zhroucení. Ale ECB ani euro nesprovodí ze světa ani dluhy ani závislost států na stálém přílivu nových úvěrů. Tyto problémy nevyřeší, naopak je ještě vyostří.
Někteří pozorovatelé se domnívají, že budoucí politika ECB závisí rozhodujícím způsobem na tom, kdo ji bude vést a jak budou zákonem stanoveny její úlohy. Především v Německu se osobě prezidenta centrální banky přičítá velký význam a mnozí volají po zákonem dané prioritě měnové stability, ke které by ECB, podobně jako předtím Bundesbanka, měla vést.
Tyto personální a technické detaily jsou ovšem nevýznamné. Rozhodující věcí je spíše následující: euro umožní nové úvěry, ale neukázní státy. Umožní zadlužení států dosáhnout takových výšek, že narazí na své přirozené hranice, zrovna tak jako na své přirozené hranice narazilo národní zadlužení. Nejpozději v okamžiku, až nový centrální stát nebude moci získat žádné další úvěry, dojde k návratu k inflační politice 70. let. Žádná ujiš�ování státem placených zastánců evropské měnové unie na tom nemohou nic změnit. Euro povede k inflaci. Nahrazuje pouze národní kartely těch, kteří těží z inflace, kartelem evropským a ztěžuje tak občanům možnost chránit se před zásahy tohoto velkého státu.
I kdybychom vytvořili evropskou ústavu, kde by byly předepsány hranice pro zadlužení států, a zavázali ECB k určité politice, nemůžeme tomuto vývoji předejít. Takové psané podmínky jsou bezmocné, pokud je nesdílí veřejné mínění a v tomto okamžiku situace vypadá tak, že veřejné mínění inflaci a státní zadlužení toleruje. Němci strpěli, že některá ustanovení Maastrichtské smlouvy, která