110 PENÍZE V RUKOU STÁTU
Dále inflace vyvlastnila všechny, co spoří a mají pevný příjem. To se znelíbilo střední třídě, především úředníkům.
Za třetí hrozilo nebezpečí, že inflace sníží sklon obyvatelstva k úsporám. Ve většině zemí tento trend ještě nebyl zřejmý, ale všem s rozhodovací pravomocí bylo jasné, že pokud bude inflace pokračovat, dojde dříve nebo později ke snížení tvorby kapitálu. Na pozadí tehdy ještě daleko silnějších omezení mezinárodního pohybu kapitálu byl takový vývoj především pro průmysl a hráče na kapitálových trzích nepřijatelný. I stát se musel obávat, že se do budoucna sníží základna pro výběr daní.
Za čtvrté vyvstal do té doby opomíjený problém pohyblivého kurzu. Základními prvky brettonwoodského systému byly( a) závazek centrální banky Spojených států směnit na vyžádání jiným bankám dolary za zlato a( b) závazek všech centrálních bank na požádání směnit vlastní měnu na dolary. Měny jednotlivých států tak byly v konečném důsledku rozličnými listinami prokazujícími vlastnictví jediného zboží – zlata. Měly vzájemně pevně stanovený směnný poměr.
Zcela jinak je tomu v novém systému národních papírových měn, který vznikl v okamžiku, kdy bankovky centrální banky nemohly být nadále směňovány za zlato. Měny jednotlivých států tak již nebyly listinami prokazujícími vlastnictví zlata, ale zbožím jako takovým. Centrální banky přestaly být bankami a staly se producenty peněz. A protože bylo produkováno více francouzských franků než marek a více marek než švýcarských franků, měnila se podle toho různě i hodnota národních měn. Tak vznikly výkyvy ve směnném kurzu, které bylo možné jen nedokonale předpovídat, a které proto poškozovaly mezinárodní obchod a především mezinárodní pohyb kapitálu. Tyto výkyvy kurzu ale otřásly především politickou rovnováhou sil uvnitř každé země, protože základ ekonomické moci každého koaličního partnera se vyvíjel odlišně.
Na tomto základě vznikly ve všech zemích zájmové skupiny, které společně usilovaly o návrat k systému pevných směnných kurzů. V Evropě vedly tyto snahy v roce 1979 k vytvoření měnového systému. Na konferenci, která se konala v prosinci roku 1978 v Brémách, dohodly vlády Francie, Německa, Itálie, Holandska, Belgie, Lucemburska, Dánska a Irska, že budou usilovat o stabilizaci