V systémové muzikoterapii ( dále jen v SMT) muzikoterapeut sleduje zrcadlení životního
příběhu v mimohudebních i hudebních sebevyjádřeních klienta/pacienta, a zaciluje se na
křehké, kritické a problematické momenty tříštící psychickou integritu jedince, či naopak na
momenty pozitivní slibující posun a budující integritu prožívání, chování a osobnosti.
Muzikoterapeut může volit – věnovat se komplexnímu aspektu a pracovat s celým životním
příběhem klienta/pacienta, nebo se může zaměřit na aspekt epizodický v tzv. technikách a
tematicky dílčích hudebních kreacích. V SMT je muzikoterapeut vybaven vhledem a
dovedností pracovat s rozhovorem i hudebně v linii komplexity celého životního příběhu,
umí tedy vytvářet tzv. muzikoterapeutické techniky zacílené přímo k potřebám konkrétního
pacienta/klienta, popřípadě terapeutické skupiny, nebo může volit práci s dílčími
epizodálními tématy.
Nejdříve, v následujícím textu, poukážeme na rozpoznání diference mezi
muzikoterapetickými a nemuzikoterapeutickými hudebními kreacemi, poté se budeme
věnovat hudebním kreacím sledujícím linii životního příběhu jedince, ale uvedeme i rámcový
vhled do epizodálních – muzikoterapeutických technik v SMT.
Hudebně výchovné a muzikoterapeutické kreace
Hudební kreace rozlišujeme muzikoterapeutické a hudebně výchovné.
a. Hudební kreace (dále jen HK) ve smyslu „elementárních hudebních improvizací s cíli
hudebně - výchovnými“ můžeme spíše vnímat jako „hudebně – výchovný postup, kde sice
adept vyjadřuje i své prožitky a pocity společně s hudebními kreacemi, ale primárně a
především se zaměřuje a cílí ke kvalitě hudebního krásna, hudebně estetické dokonalosti.
b. Hudební kreace – ve smyslu „muzikoterapeutické kreace“ – jsou hudební kreace, kde je
hudebně vyjádřen niterný prožitek jedince - a k tomuto zacílení - zpředmětnění prožívání
klienta/pacienta muzikoterapeut směřuje a hodnotí jej.
V kontextu SMT rozlišujeme hudební kreace dále na kreace primárně vřazené do životního
příběhu (b.a.) a vřazené sekundárně, epizodálně v tzv. technikách (b.b.).
b.a. - Hudební kreace vřazené primárně do životního příběhu klienta/pacienta, znamenají
jeho sebe – vyjádření, vyjádření toho, co prožívá ve svém životním příběhu. Aktér se účastní
rozhovoru a vypráví svůj životní příběh, ale současně jej i vyjadřuje pomocí HK. Životní příběh
vynáší ve svém průběhu v čase - začátku, průběhu a zakončení - různě strmý, vyklenutý nebo
spíše plochý dramatický oblouk, který naznačuje moment krize a jejího řešení. Vnímáme
v něm fázi oscilace, vzdálení se od pomyslného středu prožitků klidu, pokoje a emočního
uspokojení se životem, a fázi centrace, nalezení řešení a návratu k pokoji a životní
spokojenosti. Transfer prožitku do hudebního vyjádření, jak bylo osvětleno výše
v předcházejících statích, navozuje anticipaci atraktivní emoční finality, a tím se prožitek
stává ve vědomí uceleněji zrcadlený, je zřetelněji a jasněji vnímaný, je více barevný, košatý a
diferencovaný. Mentální uchopení žitého vynese do vědomí více souvislostí a dosahuje se