Druhá skladba W. A. Mozarta (Sonáta pro dvě piana K 448 „II. Andante“) je hudbou souladu
člověka s prostředím, vyjádření spontánní radostnosti života. Předkládá zvlnění od
psychického napětí do uklidnění v podobě přirozeně a „přírodně“ radostného dění. Navozuje
určitou míru odstupu „já“ od tísní a negativních prožitků.
„Osobní příběh“ v technice „Sudičky“
Žitý život člověka netvoří pouze události jeho života, ale i smýšlení jeho nositele, vyjádřené
v „osobní filozofii“, která životním událostem dává význam a smysl. Takováto „osobní
filosofie“ utváří životní příběh i mnohdy život sám. Proto je důležité „osobní filosofii
životního příběhu“ rozpoznat, rozpoznat jeho trhliny, významová vakua a těžkosti a
transformovat je k optimu. Jedním z postupů vynášejícím „osobní filosofii životního příběhu“
je postup tzv. estetického transferu a jeho aplikace v technice „Sudičky“.
Člověk „svou osobní filozofií“ hodnotí nejen sebe a svůj život, ale i druhé a zpracovává jí
nabídky i potíže vstupující do jeho života „ze světa“. „Osobní filozofie životního příběhu“
znamená prostoupit a strukturovat svou životní zkušenost významy a souvislostmi, smyslem.
Reflexi své „osobní filozofie“ může člověk vyjádřit jak slovy, tak hudebními kreacemi,
kresbou či v jiných výrazových modech.
Stručně k popisu a záměru techniky „Sudičky“
V úvodu sezení jsou klienti seznámeni s výskytem bájných postav „Sudiček“ v českém
kulturním prostředí. Tématicky se nacítí a na dvě kontrastní skladby klienti kreslí odpovídající
kresbu „Sudičky“, která může být dle jejich volby „zlá“ či „dobrá“.
Vnitřní záměr této práce na technice „Sudiček“ spočívá v práci se symbolikou – hudební,
kresebnou i slovní. Symbolika v představě toho, kdo naslouchá, vyvolá vizi více či méně „zla
či dobra“, bez „následné sociální sankce“. Klient „ví“, že se nejedná o skutečnost, ale o obraz
a jinotaj. Tím se nadlehčuje vyjádření čehosi „zlého“, ale přesto je umožněno tomu, kdo
kreslí, „percipované zlo svobodně“ a bez cenzury vyjádřit. Podobně se vyjadřuje protipól
„dobra“. Na vykreslení těchto „hudebních prototypů polarit“ se účastní jáská psychika, a tím
se klient zcitlivuje pro vlastní sebeprožívání, introspekci a uchopení prožívaných obsahů v
„dávání jim významu“. Zaostřuje se „významotvornost“ v příběhu, přeneseně
„významotvornost“ i ve vlastním životním příběhu, zraje vztah k sobě, empatie i vztah k
sociálnímu prostředí.
Vnějším záměrem realizace techniky „Sudičky“ je zmapovat, zda je technika natolik citlivá,
aby zrcadlila individuální rysy prožívání jedinců a zda zachytí diferenci mezi skupinou
klientů a skupinou muzikoterapeutů.
Představení vybraných kreseb „Sudiček“ klientů
Z celkového počtu skupiny klientů denního stacionáře, tedy z jedenácti autorů kreseb, uvádím
tři klienty, a to krátkým představením, včetně jejich samotných komentářů ke kresbám a s
porozuměním muzikoterapeutky.