Využití receptivní muzikoterapie
v denním stacionáři pro klienty
s psychickou poruchou
Jarmila Kopecká
Tento příspěvek představuje jen ukázky z textu a kreseb studijní práce. Celá studijní práce
bude vydána samostatně. V tomto dvojčísle časopisu Muzikoterapie uvádíme pouze výňatky.
Koncem roku 2018 jsem po seznámení se s metodologií systémové muzikoterapie, přijala
návrh Jitky Pejřimovské k realizaci techniky „Sudičky“, jako téma pro svoji studijní práci,
pod celým názvem „Sudičky“ v muziko-arte pojetí aneb obraz stimulovaný hudbou“.
Praktické využití techniky „Sudičky“, směřuje především k dospělým klientům s psychickou
poruchou. V našem případě se jednalo o klienty denního stacionáře. Uvedená technika může
být i námětem pro práci dalších muzikoterapeutů.
Technika „Sudičky“
Podstatou této techniky je zaměření se na zcitlivění introspekce při poslechu hudby a jeho
ztvárnění v kresbě. Mluvíme o tzv. estetickém transferu v systémové muzikoterapii. Co to
znamená? Estetický transfer je „převodem“ prožitku z jedné estetické modality do druhé (zde
z hudby do kresby). Vynáší, jak klient prožívá, hodnotí a smýšlí o sobě samém, o svém životě
i o životech druhých a vlivu „chodu světa“ na jeho životní příběh. Vynesením této niterné
kvality v esteticko-uměleckém modu jsou tak sdělením především pro muzikoterapeuta, ale
mnohdy i přímo pro klienta samého. Transfer není mechanický převod z modality hudby do
kresby, ale zvýrazňuje a zrcadlí poznávací jáskou strukturu. Estetický transfer využívá
specifik organizace hudby pro muziko – diagnostiku a muziko – terapii. Hudební skladba,
jako estetický útvar, nese v sobě „příběh a jeho filosofii“ v jazyce hudební symboliky. „Příběh
hudby“ a „člověka“ se mohou ve „stylu“ příběhu setkávat. Rozdílnost prožitků obou modalit
při použití dvou kontrastních hudebních skladeb jsou vyjádřeny kresebně v podobě „dobré či
zlé Sudičky“.
Zvolené hudební ukázky k technice „Sudičky“ jsou zcela odlišné. První skladbou je
I. Stravinského balet Svěcení jara (Tanec smrti). Pro posluchače je tato hudba afektivně
vypjatá, ve škále mnoha ohrožujících obsahů a emocí. Je předpokládaným prototypem kresby
„zlé Sudičky“. Nadlehčení tristního obsahu je v technice realizováno uvedením do
pohádkového koloritu děje muzikoterapeutem na počátku sezení, kde „zlo“ se může lehce
kouzlem odstranit. Instrukce i vztah muzikoterapeuta je emočně jistící a otevírá možnost – jak
odmítnutí kresby, jako legitimní, tak aktivní účast každému členu skupiny.