rozlišovat. Rozvoj, který se děje v mozku dítěte, je usnadněn právě oddělením jednotlivých kvalit (např. délky, tíhy, objemu, barev aj.). „Každé dítě si může volit – co chce dělat a čím se chce zabývat, - na kterém místě to chce dělat, - s kým to chce dělat a jak dlouho se tím chce zabývat.“ (Rýdl, K., 2007, s. 18) Každá z pomůcek se specializuje na jednu danou vlastnost.
Dobře připravené prostředí také umožňuje, aby dítě bylo neustále vystavováno přirozeným důsledkům své činnosti, a to během všech částí určité aktivity včetně příprav a konečného úklidu.
Prostředí Montessori zrcadlí přirozenost dítěte
Připravené prostředí je úzce spjato s připraveností učitele, s kvalitou a typem pomůcek a materiálů, s dobře promyšlenými postupy, s principy svobodné volby a zodpovědnosti, s vhodným složením dětské skupiny (její věkovou heterogenitou), která umožňuje předávání různých typů zkušeností a informací. Prostředí Montessori bylo vytvořeno bezprostředně dle potřeb vypozorovaných z chování dítěte, z jeho jednání při jeho seberealizaci. Pozorování je také hlavní zpětná vazba o kvalitě prostředí pro průvodce Montessori - učitele. V naší společnosti snáze vyplouvá na povrch, že připravené prostředí paradoxně netvoří především speciální materiální zázemí – vždyť v nouzi, ačkoliv pro malé dítě méně pohodlně, lze usnadnit dosažitelnost i běžných zařízení domácnosti, nabídka ke spolupráci i samostatnosti je tím otevřena. Ale mohou si dnešní děti skutečně dovolit ve svých plně vybavených pokojích a v bytech a domech rodičů svým tempem a svým jedinečným způsobem provádět každodenní úkony? Není spíš častým jevem rodič, který tempem málo přirozeným i pro dospělé táhne předškolní dítě za nákupy, či do školky, nebo z ní? Myslím si, že klíčem k připravenému prostředí, je doslova dostatečně zpomalený dospělý. Jestliže pro dospělého znamená například chvilkový úklid, nebo nefunkčnost nějakého vybavení jen dočasnou překážku, pro dítě v citlivé fázi na činnost, která je po určitý čas znemožněna, může jít o citovou frustraci vedoucí k pocitům vzteku a zklamání a následně vzdorovitému chování.
Svobodný rozvoj kompetencí
Pokud dítěti stanovíme hranice a dáme možnost výběru, zorientuje se rychle v daném prostředí a je schopno sebeřízení a učení se. Za těchto podmínek můžeme dítě svobodně a nezávisle vystavit připravenému prostředí a nechat volbu zcela na něm. Ať zvolí jakkoliv, přirozené důsledky jeho volby ho naučí řešit každodenní situace i unést zodpovědnost za své chování, aniž by dítě muselo být závislé na dospělých lidech a jejich pokynech.
„Objektivní pozorování dětí je možno realizovat tehdy, jestliže se tak bude dít v prostředí a za podmínek, které v dětech vzbudí pocit svobody. Děti samy projeví své přirozené potřeby a zaujmou vlastní postoje. V prostředí, kde se nemohou projevit, zůstávají jejich potřeby skryty.“(Montessori, M. 2001.s. 34-35)
Děti pracují s „trenažéry“ (termín Vlasty Hillebrandové) věcí reálně užívaných dospělými. Tyto trenažéry umožňují nácvik jedné izolované dovednosti rozfázované do jednotlivých kroků. Dítě si jej „hrou“ s pomůckou či materiálem natolik zautomatizuje, že je schopno užívat ho i v reálné situaci. Navíc se rozvíjí jeho vnímavost, schopnost ztišit se, pozorovat, konat, řešit problémy, komunikovat s ostatními – to jsou kompetence pro život velmi žádoucí.
Autonomie plodí sebeúctu
Pomůcky zhotovené dle návrhů Marie Montessori jsou zrcadlem spontánních činností dětí, jsou výsledkem mnoha hodin pozorování dětí. Jsou to předměty vědecky promyšlené a citlivě uzpůsobené dětskému vnímání. Díky nim lze vykonávat aktivity, po nichž děti, každé ve svém citlivém období, prahnou.
56 II III II