PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ JAKO KLÍČ KE SVOBODĚ
A CELOSTNÍMU ZRÁNÍ DÍTĚTE
Mgr. Marcela BUREŠOVÁ
V případě silného vychýlení z této nabývané životní formy může být a bývá organismus ohrožen na životní stabilitě nebo dokonce na životě samém. Dětská bytost žije zcela a pouze v přítomném časoprostoru. Myšlenkové mapy v mysli dítěte, do nichž se objevované informace ukládají, jsou mimospolečenské povahy a právě v lidském společenství teprve nabývají konkrétní podoby.
Nový jedinec
„Když přijde na svět nový jedinec, má v sobě záhadné vodící síly, které se stanou zdrojem jeho práce, povahy i adaptace na prostředí. Vnější prostředí /.../ mu umožňuje přispět jeho vlastním způsobem k obecné harmonii a zachování světa. /.../ Svým narozením nevstupuje dítě do přirozeného prostředí, ale do prostředí výrazně přetvořeného činností člověka. Je to prostředí cizí, vybudované na úkor přírody lidmi v jejich touze po snadnějším a pohodlnějším způsobu života.“ (Montessori, M. 1998, s. 19).
V psychologických studiích se objevují případy, kdy v rodině týrané děti považovaly hrubé zacházení a násilí za součást životní normality, podle níž se řídily (resp. byly nevědomě řízeny svými naučenými modely) i v prostředí, v němž se týraní a hrubost již nevyskytovaly nebo si takové prostředí znovu i v dospělosti vytvářely. Bylo by možné toto „nasátí“ určitého typu prostředí využít i v pozitivním slova smyslu? Mnozí lidé si pochvalují, že začít s dětmi pracovat na určité specializaci (např. ve sportu, v uměleckém, či vědním oboru) již v raném dětství nese pozorovatelné plody. Malé dítě je poddajné, obvykle oceňuje pozornost dospělých, nese v sobě touhu dělat věci správně. Tímto způsobem mohou mnozí rodiče snadno využít své ratolesti k naplnění vlastních ladem nechaných tužeb. Kolik z nás se však zamýšlí nad tím, zda již velmi malé dítě může jednat podle vlastních potřeb a naplňovat (resp. rozpoznávat a naplňovat) své vlastní tužby?
Řád - dosažitelnost - svobodná volba: to je Montessori
V pojetí výchovy a vzdělávání italské lékařky a vědkyně Marie Montessori to možné je. V prostředí Montessori je podchycen řád trvalého umístění jednotlivých věcí, stejně jako účelnost jejich použití. Prostředí je na první pohled velmi přehledné, srozumitelné, jednoduše vnímatelné a obsahuje informaci o zpětné vazbě (zda činnost proběhla úspěšně, či ne). Je to základní nástroj k nepřímému ovlivňování jednání a chování dítěte, díky kterému není zbytečně narušován proces normalizace (vracení se k vlastní přirozenosti) ani autonomie dítěte. Věci a materiály jsou snadno dosažitelné, jsou bezpečné a vybízí k experimentům. Každý se vyskytuje právě v jednom exempláři, takže děti jsou nuceny se o případné spolupráci domlouvat, nebo si své pracovní místo domluvou uhájit pro sebe. Práce s pomůckami má svá přesná pravidla a dítě je povzbuzováno v tom, aby je objevovalo a realizovalo. Díky tomu se učí porovnávat, spojovat i rozlišovat. Rozvoj, který se děje v mozku dítěte, je usnadněn právě oddělením jednotlivých kvalit (např. délky, tíhy, objemu, barev aj.). „Každé dítě si může volit – co chce dělat a čím se chce zabývat, - na kterém místě to chce dělat, - s kým to chce dělat a jak dlouho se tím chce zabývat.“2 Každá z pomůcek se specializuje na jednu danou vlastnost. Dobře připravené prostředí také umožňuje, aby dítě bylo neustále vystavováno přirozeným důsledkům své činnosti, a to během všech částí určité aktivity včetně příprav a konečného úklidu. Prostředí Montessori zrcadlí přirozenost dítěte Připravené prostředí je úzce spjato s připraveností učitele, s kvalitou a typem pomůcek a materiálů, s dobře promyšlenými postupy, s principy svobodné volby a zodpovědnosti, s vhodným složením dětské skupiny (její věkovou heterogenitou), která umožňuje předávání různých typů zkušeností a informací. Prostředí Montessori bylo vytvořeno bezprostředně dle potřeb vypozorovaných z chování dítěte, z jeho jednání při jeho seberealizaci. Pozorování je také hlavní zpětná vazba o kvalitě prostředí pro průvodce Montessori - učitele. V naší společnosti snáze vyplouvá na povrch, že připravené prostředí paradoxně netvoří především speciální materiální zázemí – vždyť v nouzi, ačkoliv pro malé dítě méně pohodlně, lze usnadnit dosažitelnost i běžných zařízení domácnosti, nabídka ke spolupráci i samostatnosti je tím otevřena.
Každá živá bytost se rodí do určitého prostředí, jež bezpodmínečně přijímá, neboť je na něm životně závislá. Nerozlišuje, co je žádoucí a co není, nevnímá míru podnětnosti svého prostředí, ani jej nedokáže srovnat s jiným prostředím. Optika vnímání světa je prostředím velmi silně ovlivněna, prostředí se stává mírou všech věcí, resp. mírou životní normality živého organismu.
II III II 55