Rizika spojená s deinstitucionalizací
Nic na světě se nesmí uspěchat. Toto pravidlo platí o to víc, jedná-li se o změnu postojů společnosti a zákonné normy. Ne jinak tomu je i u deinstitucionalizace služeb pro seniory. Podle Kalvacha (in Lukasová, Hradilová, 2014) patří mezi základní deinstitucionalizační trendy především samotná deinstitucionalizace, deprofesionalizace a desektorializace. Zároveň ovšem dodává, že všechny tyto trendy mohou být zneužity ve službách ekonomických úspor a jiných dalších společenských vlivů, přičemž jejich realizace v takovém měřítku může mít na seniory v konečném důsledku fatální dopady. Například špatně legislativně i společensky nastavená a připravená deinstitucionalizace se může zvrhnout v prosté vyhánění seniorů z institucí, které povede ke snížení jejich životního standardu a dostupnosti péče. Dále deprofesionalizace může mít charakter předání pečovatelských kompetencí do rukou amatérů (opět ve službách ekonomické úspory), kteří nebudou schopni kvalitně poskytovat péči, což opět může vést k celkovému zhoršení kvality poskytovaných služeb.
Závěr
Deinstitucionalizace a transformace sociálních a zdravotních služeb určených k péči o seniory je v České republice zatím nedosažitelným a neřešitelným ideálem. Současná legislativa ani společenské postoje tyto trendy nepodporují.
V České republice jsou stále budována velkokapacitní zařízení sociálních služeb určených k péči o seniory, která za svými zdmi pečují o nepřirozeně složené skupiny obyvatel. Všechna tato zařízení mají do určité míry totální charakter. Jednou z možností jak předcházet zbytečné institucionalizaci seniorů je kvalitní (nejen) sociální poradenství, které by mělo být poskytováno celé rodině, která se bude o seniora starat. Do budoucna je potřeba si uvědomit, že deinstitucionalizace a transformace služeb pro seniory bude nutná, avšak vždy by měla být dobře společensky i legislativně připravena.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Senioři v Číslech. In: Statistika a my [online]. Praha: ČSÚ, 2013 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2015/03/seniori-v-cislech/
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Výběrové šetření zdravotně postižených osob - 2013. In: Český statistický úřad [online]. Praha: ČSÚ, 2014 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vyberove-setreni-zdravotne-postizenych-osob-2013-qacmwuvwsb
HOLMEROVÁ, I., et al. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatr. praxi, 2006, 4: 182-184.
HORECKÝ, Jiří. Sociální služby pro seniory. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha: MPSV, 2013 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: www.mpsv.cz/files/clanky/14184/Socialni_sluzby_pro_seniory_APSS_EY2012.ppt
JOHNOVÁ, Milena. Proč je potřeba transformovat ústavní péči? In: QUIP [online]. Praha: QUIP, 2005 [cit. 2016-10-14]. Dostupné z: http://www.kvalitavpraxi.cz/res/archive/004/000553.pdf?seek=1204708330
KALVACHA, Zdeněk, in LUKASOVÁ, Marie a Adéla HRADILOVÁ. Ochrana práv seniorů v instituci s důrazem na osoby s demencí. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, c2014. ISBN 978-80-87949-03-0.
MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. ISBN 978-802-4731-483.
QUIP. Změna k lepšímu v nedohlednu: Co říká statistická ročenka za rok 2014. In: QUIP [online]. Praha: QUIP, 2015 [cit. 2016-10-14]. Dostupné z: http://www.kvalitavpraxi.cz/res/archive/030/003823.pdf?seek=1456775496
TOŠNEROVÁ, T. Ageismus: Průvodce stereotypy a mýty o stáří. Praha: Ambulance pro poruchy paměti FNKV, 2002.
VAŇKOVÁ, Hana, Dana HRADCOVÁ, Martina JEDLINSKÁ a Iva HOLMEROVÁ. Prevalence kognitivních poruch v pobytových zařízeních pro seniory v ČR: – nárůst mezi lety 2007 a 2013 [online]. Praha: FHS UK, 2013 [cit. 2016-06-02]. Dostupné z: http://www.cello-ilc.cz/wp-content/uploads/2013/11/kognitivni-poruchy.pdf.
VÁVROVÁ, Soňa. Perspektivy pobytových sociálních služeb pro seniory. Ostrava, 2013. Habilitační. Fakulta sociálních studií, Ostravská Univerzita.
20 II III II