Muzikoterapie (clone) | Page 37

Andělé při mně stáli

aneb

Hudba je jako déšť…

Osvěžení mysli a srdce člověka

Čas od času s  oblibou pokládám klientům v terapii uměním „muzikoarte“ otázku „co vám hudba přináší do života?“ V  odpovědích se setkávám především s vyjádřením libých pocitů. Hudba do života vnáší radost, uvolnění, odpočinutí, možnost přemýšlet. Někdy povznáší, vyvolává povzbuzení, oživuje. Jindy zazní, že hudba přináší tanec, pohyb, adrenalin, taky soustředění, sebevědomí. Někdo řekl: “Nejsem na  problémy sám“ a ve výčtu bych mohla pokračovat ještě dál.

I známé osobnosti mají k hudbě specifický vztah. Třeba takový Elton John tvrdí, že „hudba má schopnost uzdravovat“. Nebo se můžeme přenést hodně zpět v čase, kdy hudební skladatel Mendelssohn-Bartholdy pronesl moudrá slova o hudbě: „…že se jedná o osobní záležitost, která může působit jen od srdce k  srdci, od člověka k  člověku“ (1). S  tím nelze než souhlasit, co říkáte?

Moji představu o hudbě velmi trefně vyjádřil Romain Rolland slovy „Hudba je jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej“. Jednak už samotná vidina svěžího deště, bubnování kapek, jeho vůně, to vše mi evokuje hudební symfonii plnou klidu a uvolnění. Na druhou stranu s  sebou déšť přináší i změnu. Proudy lijavce, a když zaburácí hrom, šlehají blesky, to dostává skladba ty správné „grády“ ve forte až fortissimu. Kotle víří, duní, kovové zvuky trianglu barevně svítí do žluta, jindy třeba až do bílomodra.

Přírodní zvuky člověka naplňují čirou krásou, jen si musí každý z nás nalézt to své. Někoho uklidňuje zvuk převalujících se mořských vln. Jiný nedá dopustit na zpěv delfínů, což dalšího posluchače může rušit nebo až „vytáčet“.

Když si tedy najdeme to svoje, co se nám v přírodě a v  hudbě líbí, můžeme si sestavit vlastní domácí hudební lékárničku. Jakýsi balíček první pomoci pro případ, kdy nás něco trápí. Mnozí z vás možná znáte stejnojmennou knížku Christopa Ruegera Hudební lékárnička.

„Život je šance – využij ji.

Život je život – žij ho!“

/sv. Matka Tereza/

Netušila jsem, že těsně po své „padesátce“ budu řešit vlastní život. Svůj hudební balíček první pomoci jsem si otevřela před osmi lety, když jsem prodělala CMP – cévní mozkovou příhodu. Laicky řečeno, trefila mě mrtvice.

II III II 37